Umírá svoboda slova?

Tak, jako starý člověk nemá už tu vitalitu, kterou dřív míval, tak i demokracie místo aby posilovala, neoplývá takovou vitalitou, jakou bychom si právě přáli. Po euforii, kdy se střední a východní Evropa zbavila komunistické nadvlády, přišla stagnace. Lidé si na ní sice zvyklí, ale i když bez ní nedokáží žít, i navzdory tomu se svými rozhodnutími v době voleb řítí do propasti, jejíž temný jícen je pohlcuje stále víc. Totalitní pohrobci načerpali sílu, a znovu se pokoušejí dostat k moci, protože se s nabytou svobodou nikdy nesmířili. O tom, že tomu tak je, se můžeme koneckonců přesvědčit i v naší zemi, kde vládne v podstatě nečitelné a chaotické politické hnutí s levicovými stranami. A lidé si nedají říct a stále tuto alternativu ve volbách podporují. Na jejich obranu je nutné říci, že tak jednají pod vlivem neúplných informací, které jsou jim v mediích často předkládány a které jim neposkytují dostatečný rozhled ve společenském dění. Zásluhu na tom mají právě posttotalitní politici, kteří v dychtivé touze po ztracené moci jim vnucují teorie, které jim navenek lahodí, ale ve svém smyslu si tím klestí cestu k moci. Lidé jsou dezorientování, a jejich nečestné úmysly v tu chvíli nedokážou odhalit.

Totalitní režimy otravují světovou demokracii stále víc. V zemích, kde je porušována se totalitáři ani neobtěžují moc získávat oklikou, ale rovnou ji uchvacují z pozice síly. Nerespektují nic a svobodné volby jsou pro ně tabu. A co víc? Snaží se přesvědčit světové mínění o tom, že jejich režimy jsou legitimní. Jejich neomezená touha po moci číhá na celé lidstvo jako šelma dychtící po své kořisti. Poslední dění ve světě nás v tom může dokonale utvrzovat.

Nemůže nám být lhostejné to, co se v něm děje. Nejedná se jen o interní věc států, kterých se to týká. Objevil se zde problém, který musí řešit celá naše civilizace. Osobní svoboda člověka, musí byt nadřazena nadevše. Nemůžeme být lhostejní k tomu, co se děje v Hong Kongu a Bělorusku, ale ani k tomu, co provádí prezident Putin v Rusku, kde ovládl média, a tím si zajistil svou moc, což je v demokracii nepřípustné. Dělá ještě hanebnější politiku, než ti, kteří získávají volební hlasy populistickými sliby.

Ať se píše a říká v médiích cokoli, ať se útočí proti moci, která v zemi vládne, ať to nemusí být vždy v souladu s tamní politikou, není to důvod k tomu, omezovat jejich svobodu na sdělování informací. Svoboda slova nesmí být v budoucnu jen tím unaveným organizmem, který už je schopen jen přežívat, ale musí být mízou, která nás všechny vybičuje k tomu, abychom ji udržovali zdravou a silnou.

Josef Machač