V našem týdeníku bude nepravidelně vycházet aktuální pohled na politickou scénu pod názvem: „Jak to vidí občan?“

V našem týdeníku bude nepravidelně vycházet aktuální pohled na politickou scénu pod názvem: „Jak to vidí občan?“

Když se představitelé politických subjektů dostanou do vrcholných státních funkcí, mají jednu podstatnou výhodu proti ostatním. Mohou lépe prosadit svoje zájmy, protože se prezentují častěji v médiích. Když jsou takoví lidé občanům stále na očích, a přitom tvrdí, že jejich činy jsou v zájmu národa, že bdí nad jeho bezpečností, tak stále více pěstují v […]

485

Když se představitelé politických subjektů dostanou do vrcholných státních funkcí, mají jednu podstatnou výhodu proti ostatním. Mohou lépe prosadit svoje zájmy, protože se prezentují častěji v médiích. Když jsou takoví lidé občanům stále na očích, a přitom tvrdí, že jejich činy jsou v zájmu národa, že bdí nad jeho bezpečností, tak stále více pěstují v populaci pocit, že jsou nepostradatelní. Jedná se samozřejmě jen o pozlátko, které má ve skutečnosti temné stránky. Tento záměr pochopí občané až tehdy, když se nad touto strategií hlouběji zamyslí. Mnohdy to však neudělají, protože na to nemají čas, ani chuť. A to je největší chyba. Politici takový přístup předpokládají, a tak ho zneužívají. A když u někoho cítí, že by je mohl prokouknout, tak o něm tvrdí, že je pomlouvá, a v dnešní době se o takovém člověku mluví jako o dezinformátorovi.

Více než kdy jindy v minulosti využívá toto privilegium současná vláda, jejíž předseda zaplňuje prostor v médiích, v tom čase, kdy by měl referovat o státních záležitostech, propagací politického hnutí, v kterém zastává post předsedy. Je sice pravda, že zčásti to zavinila pandemie, protože kvůli ní se přijímá daleko více rozhodnutí než dřív, ale stále to převyšuje stav, který panoval v minulosti.

Ale taková sebe prezentace politiků zastíněná řešením státních záležitostí není patrná jen u nás, ale i ve velké části zemí Evropské unie. I zde si vzali politici pandemii za svoje rukojmí. Sbírají argumenty, proč činí to nebo ono, ale i nepopulární rozhodnutí, která nemají s pandemií nic společného, svádějí na její dopady. A když se jim něco nepovede, vymlouvají se na všechno možné, ale většinou to hodí na občany. Prý nedodržují jejich opatření, proto se nákaza tak rozšiřuje. Chtějí si tím umýt ruce. Říkají, že mají dobrý úmysl, jak zachránit životy lidí. Ale tím základním úmyslem je to, aby zůstali u moci. Nechce se jim opustit teplá místa ve státní správě nebo ve vedení unie. Přestože by měli vědět, že pro takové nepovedené jednání platí pouze jedna alternativa. Pokud jsi něco spackal, zbal si fidlátka a přenech to schopnějším. Aby však takovou věc udělali, musel by se svět obrátit naruby.

Tak přesně by se měla zachovat předsedkyně Evropské komise von Leyenová, která selhala už mnohokrát, a to ne jen v politických rozhodnutích, ale i v organizační strategii celé unie. Přesto se dál vesele ukazuje v médiích a selhání svého týmu bagatelizuje.

Co říci na to, že objednali kvanta vakcín proti čínskému viru, a poté zjistili, že uzavřeli s výrobcem amatérskou smlouvu, kterou když už museli zveřejnit, tak ji téměř celou začernili, aby občané neviděli, jak stupidně si při její tvorbě počínali. A navíc, i když na výzkum vynaložili nemalé prostředky z kapes daňových poplatníků, přesto nedokázali zajistit jejich dostatečný přísun do všech států a vynutit si na farmaceutických firmách zodpovědný přístup k dodávkám. Důsledek bude ten, že o ně budou žebrat v Rusku a Číně. Člověku se z toho dělá špatně. Nešťastným, až komickým karambolem byla též návštěva quasi ministra zahraničí Borrella v Moskvě, když ho tamní představitelé v podstatě nakopali do zadku tím, že v čase jeho návštěvy, vyhostili diplomaty tří evropských zemí. Doufejme, že si pohlaváři unie konečně uvědomí, že s Ruskem se musí jednat tvrdě.

Všechno se svádí na pandemii. Špatné hospodaření států, přešlapy vládních činitelů, svévolné manipulace s veřejnými prostředky. Tak uvidíme, na co budou politici svádět své průsery v době, až nákaza odezní. Ale proč nad tím máme přemýšlet. Vždyť oni si opět něco najdou.

Josef Machač

Další články

Slaboduché seriály, nic neříkající články, bažení po senzaci za každou cenu. Takový je obraz bulvárních televizí a různých drbavých plátků, pro které je slušnost nic neříkajícím pojmem. Ani ucta k zemřelým nedokáže jejich snažení zastavit. 120

Slaboduché seriály, nic neříkající články, bažení po senzaci za každou cenu. Takový je obraz bulvárních televizí a různých drbavých plátků, pro které je slušnost nic neříkajícím pojmem. Ani ucta k zemřelým nedokáže jejich snažení zastavit.

Přišel jsem domů a svíčku jsem dal právě do toho starobylého svícnu, který jsem po své babičce zdědil. Zapálil jsem ji a dlouho se díval do třepotajícího ohýnku na jejím knotu. Aby mně do toho nikdo nekecal, aby k tomu někdo netlachal slaboduché komentáře. Zaplať Pán Bůh, že moje babička nebyla celebritou. .

Přečíst článek
Lidé stále častěji vnímají chaos na Ministerstvu práce a sociálních věcí, protože se ukazuje, že tam jedna ruka neví, co dělá ta druhá. Všímají si i toho, jak funguje Česká pošta, která mohla být prosperujícím státním podnikem. Zatím jde všechno v těchto institucich od desíti k pěti. Bude tomu jinak? 235

Lidé stále častěji vnímají chaos na Ministerstvu práce a sociálních věcí, protože se ukazuje, že tam jedna ruka neví, co dělá ta druhá. Všímají si i toho, jak funguje Česká pošta, která mohla být prosperujícím státním podnikem. Zatím jde všechno v těchto institucich od desíti k pěti. Bude tomu jinak?

Ale na druhou stranu by si měl předseda vlády pan Fiala dávat na přešlapy svých koaličních partnerů větší pozor, protože i za jejich činy jako ministerský předseda zodpovědný prostě je. Kéž mu to vnukne inspiraci v tom smyslu, že každý silný stát, měl by mít i silnou a zodpovědnou sociální politiku. Měl by si ve své kuchyni dokonale zamést, ale dávat si i pozor na to, že by ho mohly před podzimem tyto jeho přívěsky snadno podrazit. Nebylo by to poprvé.

Přečíst článek
Nedávné parlamentní volby v Německu přinesly mnohá překvapení. Křesťanské strany je sice vyhrály, ale ne s takovým výsledkem, aby si zajistily pohodlnou většinu v parlamentu. Nad touto problematikou se zamýšlí J. F. Wanka ve svém fejetonu na týden Debakl. 231

Nedávné parlamentní volby v Německu přinesly mnohá překvapení. Křesťanské strany je sice vyhrály, ale ne s takovým výsledkem, aby si zajistily pohodlnou většinu v parlamentu. Nad touto problematikou se zamýšlí J. F. Wanka ve svém fejetonu na týden Debakl.

Frakce CDU-CSU nedostala v německých parlamentních volbách pohodlnou většinu v Bundestagu. Musí se tedy opět spoléhat na levicové socialisty. To se jí však může do budoucna vymstít, protože Alternativa pro Německo by mohla dosáhnout v těch příštích volbách takového výsledku, že už bez ní nebude možné složit budoucí vládu. Z toho plyne poučení. Je lépe svého politického soka usměrnit v koaliční vládě, než ho nechat neomezeně vládnout.

Přečíst článek

Líbí se vám naše práce?

Jsme nezávislý blog, který se snaží přinášet aktuální informace z Česka o vědě, politice a kultuře. Naše redakce funguje díky podpoře čtenářů, jako jste vy. Pokud se vám líbí, co děláme, můžete nás podpořit libovolným příspěvkem na účet:
246279785/0300 Číslo účtu zkopírováno.

Děkujeme za vaši podporu, která nám pomáhá zůstat nezávislí!

Neváhejte nás kontaktovat