V našem týdeníku bude nepravidelně vycházet aktuální pohled na politickou scénu pod názvem: „Jak to vidí občan?“

Když se představitelé politických subjektů dostanou do vrcholných státních funkcí, mají jednu podstatnou výhodu proti ostatním. Mohou lépe prosadit svoje zájmy, protože se prezentují častěji v médiích. Když jsou takoví lidé občanům stále na očích, a přitom tvrdí, že jejich činy jsou v zájmu národa, že bdí nad jeho bezpečností, tak stále více pěstují v populaci pocit, že jsou nepostradatelní. Jedná se samozřejmě jen o pozlátko, které má ve skutečnosti temné stránky. Tento záměr pochopí občané až tehdy, když se nad touto strategií hlouběji zamyslí. Mnohdy to však neudělají, protože na to nemají čas, ani chuť. A to je největší chyba. Politici takový přístup předpokládají, a tak ho zneužívají. A když u někoho cítí, že by je mohl prokouknout, tak o něm tvrdí, že je pomlouvá, a v dnešní době se o takovém člověku mluví jako o dezinformátorovi.

Více než kdy jindy v minulosti využívá toto privilegium současná vláda, jejíž předseda zaplňuje prostor v médiích, v tom čase, kdy by měl referovat o státních záležitostech, propagací politického hnutí, v kterém zastává post předsedy. Je sice pravda, že zčásti to zavinila pandemie, protože kvůli ní se přijímá daleko více rozhodnutí než dřív, ale stále to převyšuje stav, který panoval v minulosti.

Ale taková sebe prezentace politiků zastíněná řešením státních záležitostí není patrná jen u nás, ale i ve velké části zemí Evropské unie. I zde si vzali politici pandemii za svoje rukojmí. Sbírají argumenty, proč činí to nebo ono, ale i nepopulární rozhodnutí, která nemají s pandemií nic společného, svádějí na její dopady. A když se jim něco nepovede, vymlouvají se na všechno možné, ale většinou to hodí na občany. Prý nedodržují jejich opatření, proto se nákaza tak rozšiřuje. Chtějí si tím umýt ruce. Říkají, že mají dobrý úmysl, jak zachránit životy lidí. Ale tím základním úmyslem je to, aby zůstali u moci. Nechce se jim opustit teplá místa ve státní správě nebo ve vedení unie. Přestože by měli vědět, že pro takové nepovedené jednání platí pouze jedna alternativa. Pokud jsi něco spackal, zbal si fidlátka a přenech to schopnějším. Aby však takovou věc udělali, musel by se svět obrátit naruby.

Tak přesně by se měla zachovat předsedkyně Evropské komise von Leyenová, která selhala už mnohokrát, a to ne jen v politických rozhodnutích, ale i v organizační strategii celé unie. Přesto se dál vesele ukazuje v médiích a selhání svého týmu bagatelizuje.

Co říci na to, že objednali kvanta vakcín proti čínskému viru, a poté zjistili, že uzavřeli s výrobcem amatérskou smlouvu, kterou když už museli zveřejnit, tak ji téměř celou začernili, aby občané neviděli, jak stupidně si při její tvorbě počínali. A navíc, i když na výzkum vynaložili nemalé prostředky z kapes daňových poplatníků, přesto nedokázali zajistit jejich dostatečný přísun do všech států a vynutit si na farmaceutických firmách zodpovědný přístup k dodávkám. Důsledek bude ten, že o ně budou žebrat v Rusku a Číně. Člověku se z toho dělá špatně. Nešťastným, až komickým karambolem byla též návštěva quasi ministra zahraničí Borrella v Moskvě, když ho tamní představitelé v podstatě nakopali do zadku tím, že v čase jeho návštěvy, vyhostili diplomaty tří evropských zemí. Doufejme, že si pohlaváři unie konečně uvědomí, že s Ruskem se musí jednat tvrdě.

Všechno se svádí na pandemii. Špatné hospodaření států, přešlapy vládních činitelů, svévolné manipulace s veřejnými prostředky. Tak uvidíme, na co budou politici svádět své průsery v době, až nákaza odezní. Ale proč nad tím máme přemýšlet. Vždyť oni si opět něco najdou.

Josef Machač