Cesta do středu země

A já vás do ty sněmovny dostanu. Následoval bouchanec do stolu, aby občané, ale i delegáti sjezdu socialistů viděli, jaký před nimi stojí nebo kouká z monitoru počítače tvrdej chlap. Ostříhán, oholen, vymydlen, pronesl něco v tom smyslu staronový předseda Hamáček na jejich sjezdu, na kterém prý hodlali vetknout svoji drahé straně nový směr. Když člověk pozorně poslouchal projevy všech tří kandidátů na předsednické místo, musel se upřímně zasmát a položit si otázku, zda sleduje sjezd vládní strany nebo jednání jakéhosi obecního vejboru za dob totality. Akorát to soudružské oslovování tam ještě chybělo. A to se ještě chlubili tím, že jsou nejstarší levicovou sranou. Prý vznikli v hospodě, takže musí být zákonitě všelidovou stranou. Prostě výsměch všem těm, kteří mají poctivé obavy o její budoucnost.

A staronový předseda si to zvolení plně užíval. Mával slavnostně rukama na svoje spolustraníky a házel úsměvy sem a tam. Chyběla ještě pionýrská skupina Franty Vopičky, která by zazpívala slavnostně internacionálu, ale také on-line, to se rozumí. Po zvolení se dal ihned do práce a ubezpečoval je o tom, že cesta, kterou zvolil, jim do Stravovky určitě otevře dveře. Ten, kdo prý bude tvrdit něco jiného než oficiální názor je černá ovce a měl by raději mlčet. Vyhrnul si rukávy a potrestal „želého“, aby se poté vše zalilo sluncem. Zapochleboval prezidentu Zemanovi svou plánovanou cestou do Moskvy, aby zde prosil o ruskou vakcínu, a to bylo asi tak všechno.

Ono to tak na světě chodí, že když se někdo dostává v nějaké straně k moci, nemá vždy na růžích ustláno. Než se k ní dostane, tak se za ním tvoří fronta váhajících osůbek kráčejících neslyšně v jeho šlépějích, ale aby si nerozházeli ani jednu z názorových stran, neříkají tak, ani tak. A když onen borec zvítězí, tak se mu všichni vrhnou k nohám a proklejí všechny zpátečníky. A tak tomu bylo i v tomto případě. Když bylo hotovo, tak začali spřádat plány, jak se ještě více zadřít občanům pod kůži svými populistickými nápady, a jak se ještě více nabourávat do jejich soukromí.

Jednalo se o komedii, kterou už jsme tu dlouho nezažili. Po jejím zhlédnutí jsme museli zákonitě dospět k názoru, že jsme byli svědky divadla nejvyššího kalibru. Co však tomu říkají ti členové strany, kteří se současnou linií nesouhlasí? Stačí jim slib, že se dostanou do Sněmovny, když v minulosti byli silnou vládní stranou? Ale čert ví, jestli se ještě někdo opováží předsedovi oponovat, aniž by ho nestihl zasloužený trest. Před nějakým časem byla tato strana na dně, klesala do propasti a v současné době míří do středu země.

Josef Machač