EN
DEŽe časté výměny ministrů zdravotnictví, chaotická opatření a nedostatek dat, která by potvrzovala správnost jejich zavádění zkomplikovaly boj s čínským virem, to je tvrdá realita, a ani různé vytáčky premiéra na tom nic nezmění. Že kvůli zpackaným postupům vlády v nejkritičtější době nákazy zemřelo zbytečně mnoho lidí, to také nelze zastřít. Ale že i v této době vypluje na pivrch skutečnost, že současný ministr zdravotnictví je nemovitostní magnát, takové zjištění je zarážející o to víc, když zjistíme, že předtím, než usedl do ministerského křesla, byl ředitelem fakultní nemocnice na Vinohradech. A považte, že Arenberger má těch nrmovitostí prý přímo sedmdesát. Je to tak velkej kšeft být ředitelem nemocnice, že může být člověk v takovém ranci? Ať počítáme jak počítáme, tak se pořád nemůžeme dopočítat. I kdyby měl plat příslušný manažerské funkci tohoto typu, stejně to nedává takovou sumu, aby jich člověk mohl vlastnit takové množství. Podle něj to však není jen z ředitelského platu, ale i z privátní činnosti, kterou k tomu ještě v té době provozoval. Nic neobvyklého v Babišově vládě. Je jich v ní víc, kdo si takto přivydělávají. Sám premiér je ve střetu zájmů už delší dobu. Prosté partička k pohledání. Ono by na tom nebylo níc zvláštního, kdyby tito lidé nebyli v tak důležitých státních funkcích. Ale jak je vidět jejich, nenažranost je nekonečná, a právě tyto vysoké státní posty jim poskýtují příležitost k tomu, aby nebyli na stejné čáře jako ostatní podnikatelé.
Tyto škraloupy na ně vyplouvají právě v době, kdy jsme všichní ještě stále omezování na svých osobních svobodách. A pan Arenberger jako ministr zdravotnictví by měl jít příkladem, protože všechny restrikce mají původ právě na ministerstvu zdravotnictví. Šéf státní nemocnice, tedy státní zaměstnanec, využíval majetek státu ke svému soukromému zisku? Člověku se tomu nechce ani věřit, když v době omezování podnikání někteří lidé a podnikatelé doslova padají na hubu, a právě ministr takového resortu nabývá větší majetek, než kdo jiný.
V této souvislosti se mohou vynořit z mlhy i důvody, proč Arenberger tuto funkci tak ochotně od Babiše přijal, když předtím nadbíhal Pirátům, za něž se v podstatě dostal do rady Českého rozhlasu. Zkoušel to asi všude. Ale důvody mohou být ještě temnější, než si kdo myslí, protože vyšel na povrch fakt, že jeho bývalý náměstek ve Vinohradské nemocnici Brosche je vyšetřován policií. Nsskýtá se též další otázka. Že by chtěl vstupem do vlády zakrýt nějaké rejdy, které se zde mohly dít? To se ale zjistí až tehdy, proběhne-li podrobné šetření v této záležitosti, i když na druhou stranu bychom se mohli obávat toho, proběhne-li zcela korektně, když se jedná o ministra Babišovy vlády, jehož průser by mohl poškodit premiérovu věrohodnost. Už i z toho důvodu, že záhadně odstoupil vrchní státní zástupce, který si stěžoval na politické tlaky směrem od ministerstva spravedlnosti, což nepřidává české justici věrohodnost. Máme potom věřit šetření ve věci ministrova bývalého podřízeného?
Důvěra v současnou vládu je na bodu mrazu. Občané stàle trpí nesmyslnými opatřeními, která mnohdy nemají zákonnou podstatu. Máme dál snášet papaláštví, které upřednostňuje ty, kteří vládnou? Pokud ministr Arenberger věrohodně neprokáže původ svých majetkových poměrů a nedá do pořádku své daňové nesrovnalosti, tak by měl okamžitě odstoupit. Pokud by byl odvolán, měl by též ukončit i svoje působení v radě Českého rozhlasu, protože právě v ní by mohl negativně působit na tamní novináře, kteří o skutečnostech v jeho věci informovali. To, co je samozřejmostí v jiných demokratických zemích, mělo by platit i u nás.
Bývalý premiér Nečas odstoupíl za mnohem míň, než je právě ve hře a dodnes se mu snaží dokázat všechno možné, aby se před veřejností neztrapnili. Ale co my víme. Možná, že pád jeho vlády byl inscenován právě témi, kteří bezmezně bažili po moci, proto hledali důvody k tomu, aby své plány uskutečnili.
Josef Machač
