Nakecal toho dost, ale jestli mu to někdo úvěří, to je otázka. Mnozí z nás se pousmějí a jen mávnou rukou. Pomyslí si, že je to u něj normální a spíše budou brát to jeho vystoupení jako komické číslo nevalné hodnoty. Opět se naparoval jako holub a opět si stěžoval, že mu všichni ubližují, a on že prý to myslí s naším státem nejupřímněji. To obsahoval mimo jiné projev premiéra Babiše na jednání Poslanecké sněmovny, kde probíhalo hlasování o nedůvěře vládě, které ustál jako obvykle díky komunistům. Co pro nás vlastně tak převratného udělal, jak to tvrdí? Když už pro nás něco vykonal, tak jen to, že nám vzal všechno, čeho by měl člověk právo využívat. Naším rodičům ukradl v průběhu pandemie chaotickými opatřeními rok života, protože jsme se s nimi nemohli vídat. Vládní restrikce téměř zlikvidovaly střední třídu a upřednostňovaly ty nejbohatší firmy. Naprosto selhal v řešení pondemické krize tím, že nezajistil to, co měl, a vinou toho zemřelo zbytečně mnoho lidí. A to i díky tomu, že objednal málo vakcin, takže v tuto dobu už mohla být proočkována podstatná část populace. Zatím je na klíč naočkováno jen její minimum. To je jen malý výčet selhání, která by se vrcholovému manažérovi, jímž se sám rád nazývá, neměla stát.
Ale abych to upřesnil, jak to bylo s těmi našimi rodiči, ale i příbuznými, kteří byli přes rok uvěznění vinou neuvážených vládních restrikcí v domovech seniorů. Jezdíval jsem za svou starou matkou do jednoho nejmenovaného důchďáku, jenž je od Prahy vzdálen přes sto kilometrů. Vypravoval jsem se tam vždycky každý týden a pro ní to byla vzpruha v jejím už tak ne moc kvalitním životě. Najednou vše ustalo a táhlo se to více než rok. Před ním normálně vzhledem ke svému věku komunikovala. A dnes? Dá to dost práce, aby se vrátila do kondice, ve které byla před virovou nákazou. Způsobila jí to samota a smutek po bližních. Za to vše je Andrej Babiš jako šéf současné vlády zodpovědený, protože kdyby postupovala racionálně, nikdy by se to nemohlo stát.
V náruživém sněmovním projevu zaznělo i to, že naše společnost žije za vlády ANO v blahobytu. Jaký je to blahobyt, když zboží zejména v supermarketech je předražené a silně nekvalitní, ale i v mnoha případech to jsou výrobky od jeho firem. Když ti důchdci, kteří se ještě dokáží postarat sami o sebe, nemohou s tím pakatelem od států, jenž se nazývá důchod vyjít, a mnohdy se musí omezovat, aby uspokojili své základní životní potřeby. To je opravdu blahobyt? Právě těmito lidmi se premiér nejvíc zaštiťuje a chlubí se tím, jak jim pomáhá. Čím? I těmi pár stovkami, které jim vždycky udrobí a ještě z toho udělá patřičné mediální šou? Někde v médiích jsem slyšel tvrzení, že komunisté nepřímo podpořili jeho vládu. To je přece naprostá lež. Vždyť oni ji zcela legitimně podpořili přímo, protože Ústava jasně hovoří o tom, že poslanec musí hlasovat osobně, pak teprve je hlas platný.
Babišova vláda nám všem ukradla kus života, jak před, tak po epidemii. Za vlády demokratických stran, které on tak často haní, jsme byli zvyklí žít svobodně, a dnes jsme vězní ve vlastní zemi. Měli jsme též vyrovnaný vztah se státní správou, a vždycky když jsme ji něco dali, ona nám to opět z hlediska svých kompetencí vrátila. A dnes? Bere od nás plnými hrstmi a dává nám za to minimum. To je ten ráj na zemi, to je ten blahobyt, jak o něm premiér mluví? Možná tak pro něj, ale ne pro naše občany.
Josef Machač