EN
DE
V červenci nás čeká summit NATO v Ankaře a mnozí jsou zvědaví, jak tam bude Česko vysvětlovat nízké výdaje na obranu. Ještě donedávna nebylo jasné, kdo se ho vůbec zúčastní. Nyní už se zdá, že je rozhodnuto: na summit pojede vládní delegace v čele s premiérem Babišem. Prezident Pavel má však „zaracha“, protože ministr Macinka mu nemůže přijít na jméno kvůli tomu, že nejmenoval kandidáta Motoristů Turka ministrem. Premiér Babiš celé situaci spíše tiše přihlíží, zřejmě aby nepřišel o jejich hlasy v parlamentu.
Napětí kolem této záležitosti by se dalo krájet a o slovní přestřelky není nouze. Přestože prezident Pavel avizoval, že chce o situaci ještě jednat s premiérem, pravděpodobnost dohody, která by uspokojila všechny strany, se zdá být malá. Bylo by však žádoucí, aby k ní došlo – jinak bychom mohli před ostatními státy působit poněkud nepatřičně.
Na druhou stranu mě napadlo, že pokud by se summitu zúčastnil prezident Pavel, musel by čelit nepříjemným otázkám spojenců ohledně nedostatečného financování obrany. Možná tak nakonec může být rád, že tuto roli přebere premiér Babiš. Jsem zvědav, zda se premiérovi podaří „ukecat“ amerického prezidenta Donalda Trumpa, jak sám naznačuje. S tímto politikem však nebývá jednoduché pořízení. Navíc již bylo oficiálně potvrzeno ze strany NATO, že Česko nesplnilo své závazky. To bude opět nepříjemná vizitka.
Premiér zřejmě sází na to, že když Donald Trump pochválil ministra Macinku, mohl by být k Česku vstřícnější. To se však může ukázat jako mylný předpoklad. Trump totiž v poslední době ostře kritizuje evropské partnery za to, že mu nepomohli se situací v Hormuzském průlivu, a dokonce naznačuje možnost vystoupení USA z NATO. V takové atmosféře lze jen těžko očekávat pochopení pro české výmluvy.
Při této příležitosti jsem si vzpomněl na jednu historku. Kdysi vznikla hudební skupina „Děda Mládek Illegal Band“, která hrála písničky Ivana Mládka. Nedávno jsem slyšel ministra Macinku, jak vzpomínal, že chodíval do televize Prima sledovat vystoupení Václava Klause a dělal si k tomu poznámky. Napadla mě jistá paralela – zatímco zmíněná kapela s nadsázkou propagovala Mládka, ministr Macinka svému politickému vzoru příliš dobrou reklamu nedělá.
Jak to asi vypadá v jedné kobyliské hospodě, kde se o těchto věcech mluví? To by člověk musel být pomyslnou „muškou zlatou“, aby mohl nepozorovaně naslouchat debatám hostů. Stejně tak by nebylo špatné být takovou muškou i na samotném summitu NATO. To ale možné není, a tak nezbývá než sledovat dění zpovzdálí. A možná – s trochou nadsázky – pořídit premiérovi červenou čepici. Prý to někdy zabírá.
Josef Machač
