Pršelo. Bylo to toho osudného pětadvacátého dne, měsíce května tohoto roku. Seděl jsem doma a přemýšlel o tom, co budu dělat večer. Při pohledu do televizních programů jsem zjistil, že ani tam zábavu nenajdu, a tak jsem jen tak rozjímal a probíral všechno možné. Ale nejen špatná nálada z deštivého dne byla strůjcem mého neklidu, tedy lépe řečeno znechucení z toho, co jsem viděl a slyšel. A to v té chvíli, když jsem sledoval nejnovější Partii na televizi Prima. Když jsem trávil čas v dopoledních hodinách u té televizní obrazovky, tak jsem byl přísahám, jako v jiříkově vidění. Co všechno dokáží udělat politici proto, aby získali teplá místečka, aby mohli jezdit v limuzinách, aby se přemísťovali ve vrtulnících, aby byli obsluhování číšníky na ministerstvech a jiných státních institucích, když cítí tu potřebu něco sníst..A to všechno z peněz daňových poplatníků. A právě ta, už předvolební debata ve mně stále více podněcovala jisté pochybnosti o tom, zda ještě v naší zemi platí zásady slušného chování při politických debatách.
A tak jsem měl jasno. Půjdu na pivko. A k večeru jsem šel do své oblíbené hospůdky, dal si svůj oblíbený doutníček na kryté zahrádce, i když na jeji střechu dopadaly dešťové kapky. Dlouho jsem tam ale neseděl. Zašel jsem do vnitřku restaurace, a kde máš čerte kropáč, seděli tam známí a hádali se o politice. Pokřikovali jeden na druhého, že ten fandí koalici Spolu, druhý zase hnutí ANO, a jiní preferovali ostatní strany, které budou kandidovat v podzimních parlamentních volbách. No, byla to hádenice, kterou jsem v životě nezažil. Ale tak to v hospodách obvykle chodí a člověk s tím musí víceméně počítat. Horší však je to, když se hádají politici při debatách v médiích. Tam je tomu jinak..Tam by to mělo mít úroveň, věcnost a vizi. A právě to jsem v té debatě na televizi Prima postrádal. Slaboduché kecy, nic neříkající vize do budoucnosti, osobní urážky, to všechno byl závěr, který si z toho mohl občan volič odnést. Strašné.
A celý den pršelo, a celý den padaly studené kapky, a celý den padal sychravý chlad i na mě samotného. Že už z politiky vymizela soudnost a pokora k občanům. Že z ní vymizela snaha řešit problémy, které je opravdu pálí. Že by jim neměli politici pochlebovat jen tehdy, když potřebují aby je zvolili do státních funkcí. Že by pro ně měli pracovat celé čtyři roky tělem a duší. Že zmizela přirozená soutěživost, tak jak tomu bývalo v minulosti. A právě to všechno česká politika už delší dobu postrádá. Bohužel.
WAF