Před podzimními parlamentními volbami se na české politické scéně rozmáhají různé nešvary, na které jsme v minulosti nebyli zvyklí. Z politiků padají vzájemné urážky, které nemají mnohdy s politikou nic společného. Zmizela přírozená pravice, ale i přirozená levice. Všechno se smíchalo do různých rádoby občanských hnutí, která spřádají své rejdy, s nimiž voliče jen ohlupují. Bude tomu někdy konec? Těžko. Čtěte glosu na týden V tomto dni.

Před podzimními parlamentními volbami se na české politické scéně rozmáhají různé nešvary, na které jsme v minulosti nebyli zvyklí. Z politiků padají vzájemné urážky, které nemají mnohdy s politikou nic společného. Zmizela přírozená pravice, ale i přirozená levice. Všechno se smíchalo do různých rádoby občanských hnutí, která spřádají své rejdy, s nimiž voliče jen ohlupují. Bude tomu někdy konec? Těžko. Čtěte glosu na týden V tomto dni.

Že už z politiky vymizela soudnost a pokora k občanům. Že z ní vymizela snaha řešit problémy, které je opravdu pálí. Že by jim neměli politici pochlebovat jen tehdy, když potřebují aby je zvolili do státních funkcí. Že by pro ně měli pracovat celé čtyři roky tělem a duší. Že zmizela přirozená soutěživost, tak jak tomu bývalo v minulosti. A právě to všechno česka politika už delší dobu postrádá. Bohužel.

Před podzimními parlamentními volbami se na české politické scéně rozmáhají různé nešvary, na které jsme v minulosti nebyli zvyklí. Z politiků padají vzájemné urážky, které nemají mnohdy s politikou nic společného. Zmizela přírozená pravice, ale i přirozená levice. Všechno se smíchalo do různých rádoby občanských hnutí, která spřádají své rejdy, s nimiž voliče jen ohlupují. Bude tomu někdy konec? Těžko. Čtěte glosu na týden V tomto dni. 495

Pršelo. Bylo to toho osudného pětadvacátého dne, měsíce května tohoto roku. Seděl jsem doma a přemýšlel o tom, co budu dělat večer. Při pohledu do televizních programů jsem zjistil, že ani tam zábavu nenajdu, a tak jsem jen tak rozjímal a probíral všechno možné. Ale nejen špatná nálada z deštivého dne byla strůjcem mého neklidu, tedy lépe řečeno znechucení z toho, co jsem viděl a slyšel. A to v té chvíli, když jsem sledoval nejnovější Partii na televizi Prima. Když jsem trávil čas v dopoledních hodinách u té televizní obrazovky, tak jsem byl přísahám, jako v jiříkově vidění. Co všechno dokáží udělat politici proto, aby získali teplá místečka, aby mohli jezdit v limuzinách, aby se přemísťovali ve vrtulnících, aby byli obsluhování číšníky na ministerstvech a jiných státních institucích, když cítí tu potřebu něco sníst..A to všechno z peněz daňových poplatníků. A právě ta, už předvolební debata ve mně stále více podněcovala jisté pochybnosti o tom, zda ještě v naší zemi platí zásady slušného chování při politických debatách.

A tak jsem měl jasno. Půjdu na pivko. A k večeru jsem šel do své oblíbené hospůdky, dal si svůj oblíbený doutníček na kryté zahrádce, i když na jeji střechu dopadaly dešťové kapky. Dlouho jsem tam ale neseděl. Zašel jsem do vnitřku restaurace, a kde máš čerte kropáč, seděli tam známí a hádali se o politice. Pokřikovali jeden na druhého, že ten fandí koalici Spolu, druhý zase hnutí ANO, a jiní preferovali ostatní strany, které budou kandidovat v podzimních parlamentních volbách. No, byla to hádenice, kterou jsem v životě nezažil. Ale tak to v hospodách obvykle chodí a člověk s tím musí víceméně počítat. Horší však je to, když se hádají politici při debatách v médiích. Tam je tomu jinak..Tam by to mělo mít úroveň, věcnost a vizi. A právě to jsem v té debatě na televizi Prima postrádal. Slaboduché kecy, nic neříkající vize do budoucnosti, osobní urážky, to všechno byl závěr, který si z toho mohl občan volič odnést. Strašné.

A celý den pršelo, a celý den padaly studené kapky, a celý den padal sychravý chlad i na mě samotného. Že už z politiky vymizela soudnost a pokora k občanům. Že z ní vymizela snaha řešit problémy, které je opravdu pálí. Že by jim neměli politici pochlebovat jen tehdy, když potřebují aby je zvolili do státních funkcí. Že by pro ně měli pracovat celé čtyři roky tělem a duší. Že zmizela přirozená soutěživost, tak jak tomu bývalo v minulosti. A právě to všechno česká politika už delší dobu postrádá. Bohužel.

WAF

Další články

Konec jedné éry: Porýní-Falc jako zrcadlo německého neklidu. Post J. F. Wanky k nedávným volbám v německé spolkové zemi Porýní Falc 142

Konec jedné éry: Porýní-Falc jako zrcadlo německého neklidu. Post J. F. Wanky k nedávným volbám v německé spolkové zemi Porýní Falc

Ve všem je třeba hledat analogii. A volby v Porýní-Falci jakoby kopírovaly českou politickou scénu. I zde se politické strany, které byly součástí minulé vlády a které prohrály parlamentní volby, nemohou s tímto stavem dodnes smířit. A tak se nám naskýtá znovu otázka, z jakého důvodu je prohrály. Snadná odpověď. Tak jako v Porýní-Falci sociální demokraté, tak i v Česku tyto strany nesplnily očekávání svých voličů. Neodpověděly jim na základní otázky, ale nenabídly voličům jasnou vizi do příštích let. A co víc? Nedokázaly se rozloučit s lidmi, kteří prohru způsobili, ale nepředstavily voličům ani nové tváře, které by mohly napravit reputaci těchto politických stran, kterou ztratily v parlamentních volbách. A nečiní tak dodnes. To je ale osudná chyba, která se jim v budoucnosti vrátí jako bumerang. Chorobná touha po opětovné seberealizaci byla silnější než blaho samotných stran. Ale i v Německu se můžeme s tímto nešvarem setkat na každém kroku. A proto bychom se měli v této souvislosti zamyslet nad tím, zda jsou nedávno proběhlé volby v Porýní-Falci začátkem obrody i tamní celostátní politiky. Uvidíme.

Přečíst článek
Ozvěny zálivu: Mezi energetickou bezpečností a totální válkou 169

Ozvěny zálivu: Mezi energetickou bezpečností a totální válkou

Stojíme na prahu konfliktu, kde se střetává technologická dominance Západu s asymetrickým odporem regionálního hráče, který nemá co ztratit. Příští dny ukáží, zda USS Tripoli a doprovodná plavidla přinesou stabilitu, nebo se stanou katalyzátorem pro globální energetický kolaps.

Přečíst článek
Údery Spojených států a Izraele na Írán stále pokračují. Za tu dobu bylo zabito velké množství pohlavářů tamějšího režimu. Budoucnost Íránu je nejistá, protože teokratický teroristický režim se drží u moci zuby nehty. A nic nenasvědčuje tomu, že by se jí chtěl dobrovolně vzdát. 156

Údery Spojených států a Izraele na Írán stále pokračují. Za tu dobu bylo zabito velké množství pohlavářů tamějšího režimu. Budoucnost Íránu je nejistá, protože teokratický teroristický režim se drží u moci zuby nehty. A nic nenasvědčuje tomu, že by se jí chtěl dobrovolně vzdát.

A tak můžeme jen spekulovat, jak se konflikt na Středním východě nakonec vyvine. Uvidíme, co se stane v příštích dnech a měsících.

Přečíst článek

Líbí se vám naše práce?

Jsme nezávislý blog, který se snaží přinášet aktuální informace z Česka o vědě, politice a kultuře. Naše redakce funguje díky podpoře čtenářů, jako jste vy. Pokud se vám líbí, co děláme, můžete nás podpořit libovolným příspěvkem na účet:
246279785/0300 Číslo účtu zkopírováno.

Děkujeme za vaši podporu, která nám pomáhá zůstat nezávislí!

Neváhejte nás kontaktovat