Pomalu se stmívalo. Světla v oknech našeho malebného domku v Podkrkonoší pomalu pohasínala. Všichni se chystali jít spát. Jen otec seděl na zahradě na malé lavičce a pokuřoval dýmku. Vál příjemný srpnový vítr a na obloze se jen zřídka objevila zářící hvězda, protože nebylo zcela jasno. Ale cvrčci v trávě hráli svou píseň a všechno nasvědčovalo tomu, že po srpnových dnech přijde brzy podzim.

Byla noc z 20 na 21 srpen 1968. Otec dokouřil svojí dýmku a pomalu kráčel k domovním dveřím. Matka na něj volala pootevřeným oknem, aby šel už domů, že musí ráno vstávat do práce. Otec na to nic neřekl, vešel do domu a zavřel za sebou dveře. Za chvíli se v celém domě zhaslo a všichni šli spát. I já jsem se chystal ve svém dětském pokoji ke spánku. Bylo mi tenkrát šest let, ale přesně se na tu noc pamatuji. Je to zvláštní, že právě ona mně utkvěla v paměti. Ještě dnes to vidím před očima. V pokoji byla téměř tma, jen pootevřeným oknem na mě zářila pouliční lampa. Ale po chvíli jsem také usnul.
Náhle jsem se probudil. Zvenku mě ovanul chladný vzduch noci. Z dálky jsem slyšel zvláštní burácení. Co to je, říkal jsem si. I otec se probudil a pobíhal po domě. Vzbudil celou rodinu a slyšel jsem ho jak křičí na celé kolo: „Rusáci jsou tady!“ Matka ho nabádala aby šel spát, ale on nelenil a vyběhl ven z domu. Burcoval všechny sousedy v ulici, aby jim to sdělil. Běhal od domu k domu a jeho hlas se nesl nočním klidem.

A bylo to tak. Přijeli a udusili rodící se změny v našem státě. Stříleli nemilosrdně do našich lidí. A bylo zcela lhostejné, jestli to byli čistí Rusové anebo příslušníci jiných národů, které byly součástí tehdejšího Sovětského svazu. Mezi nimi byli i Ukrajinci, kteří dnes čelí stejné agresi jako my tenkrát. V té době se český národ semkl a byl ochoten se bránit. Nepodařilo se mu to. Musel počkat dalších 21 let, aby získal svojí svobodu. Opět ta jednadvacítka, která se stala jakýmsi prokletím našeho národa.
A dnes? Komunistické buňky byly dlouho v podzemí, a právě v této době se opět snaží rozprostírat svoje hadí chapadla. Lákají občany na své nesmyslné vize, aby opět náš národ ovládly. Dejme si na to pozor, přátelé. V říjnu se budou konat volby do poslanecké sněmovny, a právě v nich by mohli opět získat moc. A znovu nás straší ta jednadvacítka a vznáší se nad naším národem jako chmurný stín. V kartách znamená Oko. Pro někoho štěstí, pro někoho smůlu.
Josef Machač