Post od Josefa Machače. Krátká glosa na týden pod názvem Zvláštní noc. Minulý týden jsme si připomněli padesáté sedmé výročí vpádu vojsk Varšavské smlouvy na území naší země. Byla to největší tragédie našeho národa, což se už nesmí v budoucnosti opakovat. Dnes sice máme bezpečnostní záruky v podobě členství v Severoatlantické alianci, ale dnešní Rusko stále kuje plány, aby svoje bývalé impérium dostalo zpět. Potvrzuje to i jeho agrese proti Ukrajině. Proto se musíme mít stále na pozoru, protože proruské buňky v Česku jsou stále aktivní.

Pomalu se stmívalo. Světla v oknech našeho malebného domku v Podkrkonoší pomalu pohasínala. Všichni se chystali jít spát. Jen otec seděl na zahradě na malé lavičce a pokuřoval dýmku. Vál příjemný srpnový vítr a na obloze se jen zřídka objevila zářící hvězda, protože nebylo zcela jasno. Ale cvrčci v trávě hráli svou píseň a všechno nasvědčovalo tomu, že po srpnových dnech přijde brzy podzim.

Byla noc z 20 na 21 srpen 1968. Otec dokouřil svojí dýmku a pomalu kráčel k domovním dveřím. Matka na něj volala pootevřeným oknem, aby šel už domů, že musí ráno vstávat do práce. Otec na to nic neřekl, vešel do domu a zavřel za sebou dveře. Za chvíli se v celém domě zhaslo a všichni šli spát. I já jsem se chystal ve svém dětském pokoji ke spánku. Bylo mi tenkrát šest let, ale přesně se na tu noc pamatuji. Je to zvláštní, že právě ona mně utkvěla v paměti. Ještě dnes to vidím před očima. V pokoji byla téměř tma, jen pootevřeným oknem na mě zářila pouliční lampa. Ale po chvíli jsem také usnul.      

Náhle jsem se probudil. Zvenku mě ovanul chladný vzduch noci. Z dálky jsem slyšel zvláštní burácení. Co to je, říkal jsem si. I otec se probudil a pobíhal po domě. Vzbudil celou rodinu a slyšel jsem ho jak křičí na celé kolo: „Rusáci jsou tady!“ Matka ho nabádala aby šel spát, ale on nelenil a vyběhl ven z domu. Burcoval všechny sousedy v ulici, aby jim to sdělil. Běhal od domu k domu a jeho hlas se nesl nočním klidem.

A bylo to tak. Přijeli a udusili rodící se změny v našem státě. Stříleli nemilosrdně do našich lidí. A bylo zcela lhostejné, jestli to byli čistí Rusové anebo příslušníci jiných národů, které byly součástí tehdejšího Sovětského svazu. Mezi nimi byli i Ukrajinci, kteří dnes čelí stejné agresi jako my tenkrát. V té době se český národ semkl a byl ochoten se bránit. Nepodařilo se mu to. Musel počkat dalších 21 let, aby získal svojí svobodu. Opět ta jednadvacítka, která se stala jakýmsi prokletím našeho národa.

A dnes? Komunistické buňky byly dlouho v podzemí, a právě v této době se opět snaží rozprostírat svoje hadí chapadla. Lákají občany na své nesmyslné vize, aby opět náš národ ovládly. Dejme si na to pozor, přátelé. V říjnu se budou konat volby do poslanecké sněmovny, a právě v nich by mohli opět získat moc. A znovu nás straší ta jednadvacítka a vznáší se nad naším národem jako chmurný stín. V kartách znamená Oko. Pro někoho štěstí, pro někoho smůlu.

Josef Machač