EN
DEČeští poslanci se při schvalování nouzového stavu porvali. To tady ještě nebylo? Ale pardon, pokud si vzpomínám, takové extempore se v minulosti na české politické scéně už objevilo. Sice ne v parlamentu, ale na veřejnosti. To když dál pár facek pan Macek panu Rathovi. Tehdy náruživému socialistovi, který je momentálně na státem placené dovolené. Panečku, jak to tenkrát plesklo. My starší máme tuto scénu v živé paměti. Ještě, že jsem přenos ze sněmovny nezmeškal, určitě bych přišel o moc. Asi v polovině toho představení jsem dostal strašnou chuť na Plzničku. Tak jsem si ji šel koupit, usadil se pohodlně do křesla a nalil si plnej půllitr. Vždycky říkám, že když dostanu chuť na pivko, tak se něco stane. A taky jo. Jen jsem se napil, tak se to vyplnilo. Poslanec Volný, bývalý okamurovec, přišel k pultu bez roušky a v začátku své řeči zahřímal, že jsou socialisté zbabělci a pokrytci. Právě předsedajícího socialisty Hanzela se to dotklo tak, že mu vypnul mikrofon. Volný k němu přiběhl a chtěl mluvit do toho jeho, a už to bylo. Začali se o něj prát, až to musela srovnat ochranka. A jak vzal hned poté nohy na ramena pan Blatný. Asi, aby také jednu neslízl. Možná, že má špatné svědomí. Kdo ví. Ale teď vážně. Byla to otřesná vizitka pro českou politickou scénu.
Nouzový stav bude za chvíli trvat skoro půl roku. Vláda zlikvidovala podnikání a kromě nadnárodních firem v podstatě nic nefunguje. A ti, kteří se statečně drží, už melou z posledního. Ale to všechno je známé. Naskýtá se nám tedy otázka, jestli to utrpení, co nám vláda svými chaotickými opatřeními připravila k něčemu je, když počty nakažených jsou stále stejné. Kde je ta chyba? Ať nad tím člověk přemýšlí, jak chce, tak musí konstatovat, že vína padá na vládu. Ne tím, že by všechno, co zavedla, nebylo potřebné, ale tím, že už ji lidé za vládu nepovažují, a proto její argumenty přehlížejí. Z těchto důvodů jim není schopná svoje počínání patřičně vysvětlit. Aby prodloužila nouzový stav, musí být závislá na hlasech komunistů, kterých jsme se horko těžko na nějaký čas zbavili, ale díky hnutí ANO je tu máme znovu. A babišovci skáčí podle toho, jak komouši pískají. Nejsmutnější na tom je to, že ďáblu se zaprodali i socialisté, kteří se na destrukci naší země podílejí už téměř dvě volební období. Jejímu levicovému vedení neleží na srdci ani jejich vlastní strana, která je na pokraji krachu. Teplá ministerská křesla jsou jim milejší, než cokoliv jiného..
To, co se stalo ve sněmovně, není jen varování celé naší společnosti, aby se politická, ale i společenská kultura neubírala takovýmto směrem, ale vypovídá to i o jejím stavu. Národ je unaven a rozdělen. Není možné pokračovat tou cestou, kterou nám vydláždila současná vláda. Není možné ohánět se tím, že když něco dělají v ostatních zemích, musíme k tomu otrocky přistoupit i my. Je nutné se nejdříve přesvědčit, jestli je takové konání správné a smysluplné. Každý, i když přiblblý nápad je vládě dobrý, jen aby prokázala činnost, která však stejně není zdrojem racionálních řešení..
Vzpomínám si na tu dobu, kdy si pan Babiš ve sněmovně také nebral servítky, když v souvislosti s minulými vládami říkal něco o zlodějích, a taky mu tenkrát zřejmě vytekly nervy. A jeho česko-slovenský dialekt byl slyšet jedna radost. Když všichni, tak všichni, nedělejme výjimky. To je inspirace pro jakousi prý kárnou komisi, která bude tu šarádu posuzovat, ale zároveň i varování pro demokratickou opozici, která by se k tomu mikrofonu nemusela v budoucnosti třeba dostat, pokud by protagonisté sněmovní bitky zůstali i po volbách v poslaneckých lavicích, ale i ve vrcholných státních funkcích.
Josef Machač
