Co se stane, když si dá člen fotbalového týmu vlasňák? Jeho spoluhráči a fanoušci zuří. Když to udělá politik svým kolegům ve vládě, tak je to průšvih. Zuří nejen oni, ale i jeho voliči.

Je to tak, a ne jinak. Když si dá ve fotbale hráč vlasňák, tak je svými spoluhráči téměř proklínán. Ani nechtějme slyšet, co se potom v šatně po zápase děje. Určitě tam je veselo. Ale v té situaci si onen hráč nějaké to nevybíravé slovo určitě zaslouží. Důvody, proč se to stane, mohou být různé. Buď je úplně mimo, anebo ho sžírají nějaké osobní problémy, s kterými se není schopen vyrovnat. Ale bojovat za tým, a pak ho zostudit, to nejsou zrovna dobré vyhlídky do budoucnosti. Ať tak či tak, je to prostě rána pod pás. A stejně to většinou vidí i fanoušci, ať je v tom cokoli.

Kdyžtak pozoruji své známé, s nimiž se někdy vídávám v hospůdce, a kdyby se takový přešlap povedl týmu, jemuž fandí, tak by to s nimi určitě zacloumalo. Už jako kdybych to slyšel. Sice by cinkaly půllitry a létaly kořaličky, ale atmosféra by byla na bodu mrazu.

Tak jako ve fotbale, tak i v politice. Do takového vlastňáckého reje se dostal i pán s pětkou na hrudi, bodrý to sportovec a náruživý vizionář. Čutnul, a byl z toho přímý zásah do branky vlády, ve které právě sedi. Jakoby nebyl zodpovědny za činy svých souputníků. Jakoby chtěl říct, že on nic, že on muzikant je. To mu nedošlo, že nahráva Babiši, a ten, když to uslyší, tak zahřímá: „To je peklo.“ K tomu jeho parťačka nastaví zrcadlo, a v tu chvíli ta rána pětkaře bude jako z děla. A navíc, jestli se takové kopance budou opakovat, tak se může stát, že se za dva roky dočkáme vlády za asistence bručivého basu bodrých zastánců přímé demokracie, a možná i některych jejich kolegáčků. A tak ten vlasňák by mohl stát spoustu kapitálu. To mu nedošlo, bodrému rekovi s pětkou na hrudi, že tím národ těžko probudí?

Josef Machač