Dám ti štempl, a je to!

Týdny učení, nekonečné trable s rodiči, kteří jim stále kladou na srdce, aby se učili, že maturita se blíží. Vzdor, jenž se v mladém člověku hromadí, že proč ho pořád někdo k něčemu nutí, protože si myslí, že je to zbytečné a že stejně nakonec nějak proleze. Studenti tuto atmosféru prožívají každý rok. To jsou ty předmaturitní manévry, které všichni známe z vlastní zkušenosti. Srovnáváme ty dva pohledy, které jsme na to měli tenkrát, a dnes. Ale my postarší, když nad tím tak někdy přemýšlíme, vzpomínáme na ta léta se zvláštní nostalgií. Říkáme si sami pro sebe, že jsme už staří veteráni, a kéž by se ten čas vrátil a my jako mládí šviháci a švihačky stanuli před tou tenkrát obávanou komisí. Ale to nejde, a tak bloudíme těmi dobami dávno minulými alespoň ve svých vzpomínkách. A při tom cítíme to krásné vzrušení z těch dob, kdy jsme byli napnuti z toho, jestli uspějeme nebo ne.

A právě o tento zážitek chce studenty připravit pan Babiš. I když oni to třeba dnes takto nevidí a většina z nich by se dokonce s tím štemplem spokojila, protože by se nemuseli potit před maturitní komisí. Ale i tak to napětí většina z nich nakonec ráda podstoupí a oželí jeho návrh, aby ho dostali jako hodnocení celkového prospěchu. Nahlédněme-li však do premiérova nitra a pátráme-li po tom, jestli jeho návrh byl jen pouhá pošetilost nebo lišácká spekulace, ale částečně i kání se za to, co vláda zkazila při potírání pandemie (protože nějaké úlevy v tvorbě testů musí nutně nastat, když toho tolik zanedbali), tak dojdeme zákonitě k názoru, že to bylo velkohubé gesto, což je jeho styl komunikace. Samozřejmě se nebudeme dál pídit po tom, kdy chodí spát (podle jeho slov prý skoro nespí), kdy si čistí zuby, a co jí. Ale postačí nám to, co předvádí na veřejnosti.

Z toho můžeme zcela dobře odvodit jeho možný úmysl. Vezměme to zkrátka. Blíží se parlamentní volby, a ti studenti, kteří mají právě teď maturovat, dospějí povětšině do devatenácti let, takže budou plnoletí a většina z nich půjde k volebním urnám, a tak tito mladí lidé by mohli být i zdrojem volebních hlasů, kterých není nikdy nazbyt. On bude určitě tvrdit to, že jim chce ulehčit v době pandemie. Ale kdo by byl tak naivní, aby si myslel, že právě on myslí na blaho občanů, když v reále je jeho nitro prošpikováno osobními zájmy. Nakonec říká, že maturita je prý k ničemu, že když on dělal ve svých firmách pohovory nikdy se na to žadatelů o místo neptal. Člověku z toho stávají vlasy na hlavě.

Vždyť právě maturita je tou životní zkouškou, kterou by měl každý mladý člověk projít. Projít zkouškou pohotovosti, jak je schopen právě v ten okamžik reagovat na dané téma, nemaje k tomu žádné pomocné berličky. Vždyť ani maturitní večírek by nebyl tím, čím má být. Vždyť z čeho by si tam studenti dělali srandu, co zbabrali, a jaké komické situace se jim při tom staly. Tak to asi dopadne tak, že ředitelé středních škol napíší maturitní vysvědčení, zbalí razítka a polštářky a donesou je do Strakovky. Premiér je tam bude razítkovat a schvalovat. Kromě pečení chleba, výroby salámů se stane adoptivním otcem studentů a bude každému z nich podlézavě říkat: „Na čo ti je maturita? Dám ti štempl, a je to!“

Josef Machač