Fejeton J F Wanky Po těch klidných dnech o tom, co bychom si měli přát v Novém roce. Aby se nám splnila ta nejtajnější přáni, která se skrývají v našem nitru.

Zášť, závist a klam. Taková ne moc pěkná slova to jsou. Ale těsně po svátcích, ale i během nich, se člověk zamýšlel nad ledačíms. Například nad tím, proč je dnešní svět tak nepřátelský ke všemu, co je krásné a hodnotné, nebereme-li v potaz cenu peněz, ale i různých jiných cetek, po nichž lidé touží. Musíme se též ptát sami sebe, jestli byl takový i v minulosti, jestli se lidé chovali stejně tak, jako dnes. Ale když se nad tím do hloubky zamyslíme, tak dojdeme k názoru, že právě oni zůstávají s menšími odchylkami stále stejní. Ber kde ber, ideálního klimatu v lidské společnosti se v dohledné době asi nedočkáme. A to i navzdory různým vizionářským myšlenkám, které prorokují zlomový zvrat v chování člověka jako takového.

Ale jak lze mluvit o nějaké revoluční změně v chování lidí, když bezpečnost už toho současného světa je ohrožena, a my bychom se měli právě teď zamýšlet nad příštími událostmi, jenž by mohly naši civilizaci potkat. Ať si i nad tím jakkoliv lameme hlavu, tak zjistíme, že jedna věc je jistá. Že lidstvo půjde vpřed neuvěřitelnou rychlostí. Že rozvoj ve vědeckých objevech půjde ještě většími skoky dopředu, ještě větším úprkem než v minulosti. A tady na nás číhá nebezpečí v podobě zdokonalování všech technologií, ale i jejich následném zneužití k nekalým cílům. To můze být markantní obvláště ve zbrojařském průmyslu. Ten by mohl v budoucnosti ovlivnit ještě větší razanci válečných konfliktů.

Ale v současné době, aniž si to uvědomujeme, probíhá konflikt v době zdánlivého míru, i když v mnohých koutech světa probíhají lokální válečné konfrontace. A to jsme si mysleli, že koncem existence sovětského impéria v devadesátych letech ta tehdejší studená válka skončila. Naopak. V této době probíhá nekompromisní informační a hybridní válka mezi demokratickými státy a těmi zeměmi, v nichž se dostali k moci autoritáři, kteři svou moc nehodlaji ztratit, a pokud by byla ohrožena jejich existence, jsou ochotni rozpoutat válečný konflikt, což někteří z nich už dělají. A navíc, stupňují svoji agresivitu, aby posléze zjistili, kam až ve svém počínání mohou zajít. A demokratické země na to reagují tím, že jsou vůči nim až velmi tolerantní, protože na jejich územích panuje parlamentní demokracie, a tak mnohá rozhodnutí musí zdlouhavě procházet schvalovacími procesy, což u autokratických států nepřipadá v úvahu, protože tam rozhoduje buďto jeden člověk, nebo malá hrstka lidí, jenž mají neomezené rozhodovací právo. Ale přesto by měl demokratický svět postupovat proti těmto režimům daleko razantněji. Sametová rozhodnutí by se mu mohla do budoucnosti zle vytmstít.

A tak co si můžeme přát do toho následujícího roku, který bude zajisté neméně turbulentní jako ten předešlý? Aby se lidé žijící v diktátorských zemích dočkali stejných životních podmínek jako ti, kteří žijí v zavedených demokratických systémech. Aby poznatky ve vědě, kterých bude nepochybně dost, byly používány výhradně pro rozvoj celého lidstva. Aby se nám splnily i ty nejtajnější sny, které doutnají v našem nitru jako ohnivé plaménky, abychom je nenávratně rozfoukali, a aby se právě ony posléze změnily v silný plápolající oheň. Abychom prožili těch nemálo chvil, které nám jsou na tomto světě vyměřeny v klidu a míru své duše. Tak doufejme, že se nám to podaří.

F J Wanka, Salzburg