EN
DE
Už je to tady
Ještě se ani nekonaly volby do Evropského poarlamentu, a už si prý strany vládní koalice plánují, koho by posadily do komisařského křesla v Evropské komisi. Rádi věříme, že o něj bude řež. Kdo by si mohl nechat ujít tak dobrý flek. Penízky, publicita, blahobyt, to je lákavá fata morgána. Ale má to jednu chybu. Jsou si jisti, že je voliči příští rok znovu zvolí? Není to trochu troufalost, rozdávat si už teď křsla? Ale, ale, kolegáčkové, občané moji, vždyť my víme, že v politice je možné cokoli. Zvlášť taková jedna maličkost. Během koaličních jednání po minulých parlamentních volbách, se údajně upekla dohoda, že návrh kandidáta na komisaře po budoucích evropských volbách, předloží tehdejší předvolební kolalice Pirátů a Starostů. To, kdyby tenkrát věděli voliči koalice Spolu, tak by ji asi vypískali.
Nebe nas chraň, kdyby se měl do komisárku dostat někdo z Pirátů. I když v komisi by mnohý člověk asi zajásal, protože toto uskupení je zelené jako brčál. A co se týče Starostů? Co by to znamenalo, kdyby měl zasednout do toho křesla někdo od nich? Takovou pohromu by si snad český občan ani nezasloužil. A přičteme-li k tomu rejdy některých dnes už asi bývalých členů tohoto hnutí, kteří před časem figurovali v aférách, které dodnes vyšetřuje policie, tak by člověk na takového komisaře nemohl vsadit ani zlámanou grešli.
Voličům musí vrtat hlavou i to, proč Ódéeska jako nejsilnější strana koalice, neprosazuje na tuto funkci svého kandidáta. I když tam nějaké náznaky už jsou, přesto celá věc vypadá nemastně neslaně. Možná to souvisí s onou dohodou, která upřednostňuje kandidáty od PIR/STAN, o čemž se objevily i zprávy v médidîch. Kdo ví. Ale člověku zůstává rozum stát i nad tím, že si strana, která v minulosti dosahovala třiceti a vice procent, nedovede udělat pořádek mezi koaličními partnery. Co je tu příčinou? Lámejte si svoje hlavičky přátelé, možná na to příjdete sami.
Ono je to jako v normálním životě. Když od někoho něco chcete, a přitom víte, že bez jeho postoje nebo rozhodnutí nemůžete dosáhnout svých cílů, tak není na místě se před ním ponižovat a hrbit. Je potřeba mu dát patřičně najevo že není nepostradatelný a že dřive nebo později svoje plány stejně prosadíte, a treba i za pomoci někoho jiného. Tvrdost a nekompromisnost, to je prostě punc silného a sebevědomého politika, který se navîc opírá o absolutní důvěru občanů. Ale máme v našem národě takovou osobnost? Zatím nikoli. Ale až příjde, tak to ve svých myslích přímo vycítíme, a potom budeme na náměstích znovu volat to nádherné heslo, které jsme vyvolávali před mnoha lety, když jsme se zbavovali komunistické totality. Úž je to tady!
Josef Machač
