EN
DE
Vsaď vyhraješ snad, říkají si lidé, kteří hrají různé hry a provozují riskantní podniky, ve kterých se jim rýsuje představa vyhrát nějaké peníze. V hlavách jim jiskří naděje, že vyhrají a že je poté bude čekat zářná budoucnost. Možná, že je to trochu zvláštní přirovnání, ale podobným způsobem se chovají i politici. V Česku se to v poslední době docela potvrdilo. A to právě v té chvíli, kdy se přetřásalo na tamní mediální scéně zvyšování platů politiků. Poslanci i další ústavní činitelé by si v tom případě přišli na desítky tisíc korun navíc ke svým platům. Ale nejen to. Do tohoto všelikého chumlu se vmísila i tučná odměna na prezentaci pro manželku prezidenta Pavla. A lidé si uhvízdli, když se to dozvěděli.
Všude se o tom začalo psát, až to vyvrcholilo opět tou nešťastnou komunikací současné vlády. A v první řadě kvůli gáži hradní paní. Ministr práce a sociálních věcí od lidovců, se na televizi Prima do celé věci tak mistrně zapletl, že vlastně nikdo nevěděl, jak to s těmi penězi pro prezidentovu manželku opravdu bylo. V té chvíli mohly občany napadat rošťácké myšlenky. Cože se na ně všechno chystá, kdo že je autorem toho spletitého příběhu kolem zvýšení financí pro už tak tučné platy politiků? Záhady, dohady nebo nedorozumění? Kdo ví. Jedna věc je však jistá. Nezdravé výkyvy nášupů v platech potvrzovaly, že je v tom něco lumpačivého. Jednou takové zvýšení směrem nahoru, že se z toho člověku točila hlava, potom strmý pád.
Dostavily se různé výmluvy a omluvy, sladká to slova dobře se poslouchající. Že prý to zvýšení se dělo kvůli rozhodnutí Ústavního soudu, který ale poté uvedl, že jeho verdikt platil jen pro zaměstnance v justici. Nakonec však nikdo nic nevěděl. Naskýtají se nám všelijaká vysvětlení, co se událo v pozadí, ale pravdu se asi těžko dozvíme.
Z toho ze všeho ale plyne vážné varování pro současnou vládu. Že pokud se budou takové zmatky dál opakovat, mohly by vládni politiky příští rok parlamentní volby nemile překvapit. Stačí se trochu podívat kolem sebe. Na povrch zemský se v Česku derou přestrojení komunisté, ale i v Německu se pomalu dostávají na politickou scénu bývali východoněmečtí komunisté. Člověku z toho leze husí kůže po zádech. Zdvižený prst je stále ve hře, a nad tím by se měla i současná česká vláda vážně zamyslet, než bude pozdě. Ještě je čas!
WAP
