Na svatého Martina

Úplně jsem na to zapomněl, že jedenáctého listopadu je svatého Martina. Že přijíždí, jak říkávala moje babička na bílém koni. A že zrovna v tento den by mělo spadnout něco sněhu. Ne někde v nížinách, ale ve výše posazených oblastech. Třeba v Krkonoších, kde jsem se narodil. A tak nic netušíc, co by se mělo v tento den udát, že by měla být na krásně prostřeném stole vypečená svatomartinská husa, přišel jsem ten osudný podvečer do hospody, kam chodim na pivo. Všude bylo téměř prázdno, a tak jsem hledal nějaký, jak se říka separé stoleček, abych se ponořil na svém mobilu do lůna netu. Ale v tu ránu jsem byl personálem upozorněn, že jsou stoly téměř všude zadány. Nechápavě jsem se na ně podíval. Obličeje jim zářily spokojenosti a s úsměvem mně sdělovali, že ty rezervace mají kvůli té zlatavě vypečené huse od svatého Martina. Jejich radost jsem pochopil, protože jsem věděl, že to bude pro celý podnik príma kšeft.

A opravdu přišli. Za necelou hodinu se hospoda téměř zaplnila. Lidé jedli pili a hodovali. Celým prostorem zněl smích, všichni se oprošťovali od denních starosti. A když skousli tu husu, která by měla údajně přijet na bílem koni, brali do svých svírajících se pěstí půllitry se zlatavým mokem a přiťukávali si na zdraví. A tak jsem si v tu chvíli uvědomil, co všechno stačí lidem ke stěsti. Dát si zlatavou husičku, mít dobrou práci a spokojený rodinný život. Ne, že bych jim to sousto záviděl, od dětstvi husí maso nejím. Ale co naplat. Když je národ spokojený, měli by být spokojeni i politici. A vidíte, někteří z nich nejsou. A hlavně ti z opozičních stran sedící v českém parlamentu. Pořad bzučí jako čmeláci, bodají do současne vlády jako vosy. Bodají do ní svá jedovatá žíhadla, ať udělá cokoli. Nic proti tomu. Tak to má vypadat v demokratické společnosti, ale musí to mít hlavu a patu. Když už to dělají, tak by měli nabídnout řešení. A to z jejich úst nezaznívá.

Piji svoje pivko, a v tom svatomartinském mumraji mě napadá znovu zářná myšlenka. Že se lide v naši krásné zemi nenají tak špatně. (Až na tu drahotu zapříčiněnou válkou, kterou vede rusky pseudo car Pjótr poslední.) Hospody praskají ve švech a lidé jsou spokojeni. Pravý opak toho, co tvrdi opozice. Třeba si její tahouni dávaji dnes take křupavou husičku. Ale kdo vi, co právě v ten svatomartinsky večer dělají. Třeba drží půst.

Josef Machač