EN
DE
Všechno je složitější než se to navenek zdá. Obrat o sto osmdesát stupňů. Reč je o nedávném prohlášení Donalda Trumpa, že Amerika bude opět dodávat zbraně Ukrajině. Ale je v tom podstatný rozdíl, jak se celá procedura odehrávala za prezidenta Bidena a jak by to mělo fungovat dnes. USA prý podle amerického prezidenta nejprve prodají u nich vyrobené zbraně Evropě, respektivě evropským spojencům Ukrajiny, kteří to zaplatí, a posléze je bude NATO distribuovat přímo na ukrajinské bojiště. O tom se dohodli v Oválné pracovně prezident Donald Trump a generální tajemník Severoatlantické aliance Mark Rutte. Ale zdá se, že první euforie z nečekaného postoje amerického prezidenta vůči Ukrajině je poněkud předčasná. Nejdříve se pustil do všeho s plnou vervou, ale teď začíná opět mlžit a svoje slova nenápadně mírnit. Nejdříve proti Ukrajině brojil, vyzdvihoval Vladimíra Putina, po telefonu si mazali med kolem huby, ale k žádnému obratu nedošlo. Rusko dál zintenzivňuje útoky na tuto zem a dělá si z prezidenta Trumpa srandu, což už asi byl poslední kamínek do mozaiky jeho ješitnosti, a proto ten obrat, který možná nebude mít dlouhého trvání. Záhy jsme se mohli přesvědčit o tom, jak vrtkavá jsou jeho rozhodnutí. A to poté, co Financial Times uvedly, že se Trump soukromě zeptal Zelenského, zda by mohl na Moskvu použít rakety dlouhého doletu dodané USA a eskalovat útok. Zelenskyj prý odpověděl: „Rozhodně. Můžeme, pokud nám dáte zbraně.“ A pak opět obrat. Když se totiž následně ptali novináři Trumpa na jižním trávníku v Bílém domě, jestli se to zakládá na pravdě, tak jim řekl: „Ne, neměl by se zaměřovat na Moskvu.“ Ale i jeho další neutrální prohlášení zní poněkud divně proti tomu, co nedávno tvrdil. Americký prezident totiž trval i na tom, že není „na ničí straně“, ale na „straně lidstva“ a že chce „zastavit zabíjení.“ Přitom dál obhajoval padesáti denní lhůtu, kterou stanovil ruskému prezidentovi Vladimiru Putinovi, aby souhlasil s mírovou dohodou, jinak bude čelit stoprocentním clům. „Nemyslím si, že padesát dní je moc dlouhá doba a mohlo by to být i dříve,“ dodal Trump.
A tak je to stále dokola. Kritika, servilnost a bezmocnost. Ruští komandéři se smějí a říkají, že ani sankce jim neuškodí. Že už jich bylo tolik, ale stejně je přežili. Vezmeme-li to však z druhé strany, a pokud nad tím přemýšlíme trochu podrobněji, musíme uznat, že tato situace není opravdu jednoduchá a že ji musíme posuzovat z mnoha pohledů na tuto problematiku. Prezident Trump je ve skutečnosti v nezáviděníhodné situaci, i když navenek prodává svá rozhodnutí velmi brilantně, a to jak svým voličům v USA, tak i celému světu. A právě jim zamýšlená cla na Rusko a druhotné země, které ruskou ropu a plyn odebírají, by mu mohly v nemalé míře zkomplikovat život.
Dovedeme si vůbec představit, co by následovalo, kdyby je uvalil na některé země v Asii, které tyto komodity od Ruska kupují za levný peníz, a s nimiž už v první prezidentské funkci hodlal Donald Trump udržovat dobré vztahy? Některé z nich totiž považuje i dnes za potencionální spojence proti Číně, (tady lze připomenout zejména Indii, která je sice neutrální k válce na Ukrajině, ale ani ona nechce vztahy se Spojenými státy zcela zpřetrhat, což platí i opačně), nehledě na to, že s čínskými komunisty už celní válku nedávno začal, a ta pak skončila patem. Možné spojence v Asii si nemohou USA dovolit ztratit, protože Čína je jejich úhlavním nepřítelem v této oblasti, a je stále agresivnější zvláště co se týče Tchaj-wanu, na něhož si brousí zuby už dlouhá léta. Proto se dá očekávat, že po uplynutí padesátidenní lhůty bude jednat velmi opatrně, aby svou politikou nezpůsobil zejména sbližování Ruska právě s Čínou. A ta pouští hrůzu na okolní svět už teď, a mnohdy z toho člověku leze husí kůže po zádech.
Nedávno totiž čínská propaganda uveřejnila obrázek, z kterého člověku opravdu není dobře po těle. Když se na něj podíváme o trochu pozorněji, nejsme si vůbecv jísti, co na něm vlastně vidíme. Je to pták nebo letadlo? Nebo dokonce loď? Objeví se na něm něco mnohem zlověstnějšího. Jen několik metrů nad mořem se z Bohajského moře u severního pobřeží Číny vynořil rozlehlý stín.
Ve skutečnosti to bylo experimentální vzkříšení „ekranoplanu“ ze sovětské éry, hybridu mezi letadlem a lodí, který dokáže plout nad vodou rychlostí 550 km/h. Čína, čerpající z dob, kdy probíhala studená válka, představila svůj vlastní ekranoplan, přezdívaný Bohajská mořská příšera. To můžeme pokládat zčásti za demonstraci síly a zčásti za varování pro nepřátele země, která udělá cokoliv, aby získala taktickou výhodu nad svými soupeři.
Takže pokud vezmeme v úvahu všechny tyto okolnosti, musíme zákonitě dojít k názoru, že americký prezident bude mít docela hodně práce. Ukončit válku na Ukrajině, což nebude tak lehké jak si původně představoval, protože prezident Putin zatím o taková jednání nemá zájem. Současně však musí dbát i na to, aby Rusko s Čínou neudržovaly příliš úzké vztahy. Bude také muset pečlivě uvážit, na koho druhotná cla uvalí. Aby nepoškodil potencionální spojeneckou osu v Asii, ale aby taková opatření co nejvíce Rusko poškodila. Bude to pro něj tvrdý oříšek. Tak uvidíme, jak se s ním vyrovná.
J. F. Wanka
