Nejen u nás

Tak jako u nás, tak i v Německu se začínají postupně uvolňovat opatření, která byla zavedena kvůli pandemii. Na rozdíl od naší země však tamní vláda nezasahovala takovým razantním způsobem do svobody občanů, ale postupovala obezřetně tak, aby všechna opatření, která byla později zavedena, co nejméně občany zasáhla. Už slyším argumentaci premiéra Babiše, že v této zemí byl počet nakažených daleko větší než u nás. Ale ta by měla bezpochyby jednu podstatnou vadu. Byly u nás údaje o počtu nakažených opravdu reálné? Vždyť v začátcích, kdy nákaza propukla, a pak dlouho potom, měl premiér v ruce všechno sám, takže ani počty nakažených nemusely být reálné. Jednak proto, že měl lidi zjišťující stav pod svou kontrolou, a protože právě v začátcích vedl volební kampaň svého hnutí ANO, i když opoziční strany nabádal, aby se stáhly, že politika má být v takové situaci druhořadá. Protiprávně ukazoval na veřejnosti svůj ksicht, protože správně ho měl ukazovat ministr vnitra Hamáček. Ale jednak i proto, že vláda do dneška ani nemůže mít v tomto směru přesné údaje, protože do statistik byli zaneseni jen ti, o kterých se to vědělo s určitostí.

Domněnky, napůl provedené věci, to jsou hlavní rysy současné vlády. Zatímco v Německu pomáhá vláda, kde může a za nulové byrokracie, u nás se rozdávají almužny provázené přebujelým papírováním a kontrolami, jestli někdo nedostal, co mu nenáleží. Ať má či nemá někdo vatu (jak to hlásala ministryně Benešová z ANO), ať firma prosperuje, či ne, všichni potřebují finanční injekci. Vláda jim znemožnila podnikat, a to je důležité. A nějaké kontroly, to je od ní nestydatost. (Kontroly v případě kurzarbeit, a další nepochybně přijdou). Kancléřka Merklová dobře ví, – i když je stále méně populární – , že jiná možnost není, jak se dostat z hrozící krize. Napumpovat do ekonomiky co nejvíce peněz.

Josef Machač