Nic jiného v tom není

Před 75 lety uchvátili komunisté v naší zemi moc. My pamětníci, jenž tuto dobu sice nepamatujeme, ale nějaký čas jsme v totalitě žili, můžeme potvrdit, jaké to mělo důsledky. I když rozpad tehdejšího Sovětského svazu některé evropské země od komunistického jha osvobodil, stejně to neznamenalo, že totalitní režimy vymizely z povrchu zemského. Dodnes jich sice zbylo jen několik, ale přesto se stávají výzvou pro celý demokratický svět k zvyšování jeho obranyschopnosti, aby je tim odradil od mocenských choutek. Tou nejobávanější zemí s komunistickou diktaturou je nepochybně Čína, která drží ochrannou ruku nad ostatními komunistickými státy na světě. Ale podporuje i ty, které zrovna s její ideologii moc společného nemají. Tedy i takové, v nichž jedna malá hrstka lidí získala neomezenou moc. A právě Rusku, podávají čínští komunisté pomocnou ruku. Dlužno však říci, že jen velmi opatrně. Ale Rusko má ropu a plyn, kterou mocipánům v Pekingu prodává hluboko pod cenou, a tak se s ním snaži udržovat dobré vzrahy. Vetují v OSN společně s ním rezoluce navrhované demokratickými státy, a přitom přehlížejí přešlapy ruských zástupců, kteří se tam chovají jako kdyby vylezli právě z dźungle. Zrovna nedávno přerušil zástupce Moskvy minutu ticha za oběti Ukrajiny. Po celou dobu chraplavě ťukal do mikrofonu, a pak požadoval, aby se pamatovalo i na padlé Putinovy ​​jednotky. Neskutečná drzost. A s takovým státem udržuje Čína přátelské vztahy.

Rusko vtrhlo na Ukrajinu a Čína si dělá zálusk na Thaj-wan. Kdyby za ním nestály USA, už by ho dávno okupovala. A ta doba by mohla nepochybně příjít, protože čeká jen na příhodnou příležitost. Jistá spojitost tu existuje. A to je zřejmě i důvod, proč nikdy ruskou agresi proti Ukrajině veřejně neodsoudila. Nechce se dostat do rozepře ani s Ruskem, ale ani se Západem. To, co potřebuje je klid k obchodování s co největším počtem států. Čínští komunisté totiž po celá léta tvrdí, že právě oni dostali zem na takovou úroveň, která ji dnes řadí mezi nejvíce prosperující státy na světě. A na to nepotřebuje nějaké rozepře nebo hádanice se svými obchodními partnery. Přední pekingští pohlaváři dobře vědí, že Evropa, ale i USA mají dost ekonomických nástrojů, které by jim mohly znepříjemnit život, pokud by svoje mocenské zájmy prosazovali až příliš radikálně, což by mohlo mít pro tamní stranickou propagndu nemile důsledky. Ale kdo ví. Těžko se to předvídá, protože lžou kudy chodí. Možná že budou Rusku dodávat také zbraně, i když se je od toho Západ snaží odradit.

A teď přišli navíc s jakýmsi mírovým plánem, který nikomu nic neříka a je jen plný planých frázi. Respektování suverenity všech zemí, opuštění mentality studené války, ukončení nepřátelských akcí, obnovení mírových rozhovorů, řešení humanitární krize, ochrana civilistů a válečných zajatců, zajištění bezpečnosti jaderných elektráren, snižování strategických rizik, podpora vývozu obilí, ukončení jednostranných sankcí, zachování stability průmyslových a dodavatelských řetězců a podpora poválečné obnovy. Tak zní jejich návrhy, které jsou studené jako psí čumák, ale z nichž jsou patrné jen úskoky a hájení vlastních zájmů. Mají plnou hubu mírových rozhovorů mezi Ukrajinou a Ruskem, ale nikdo od nich nikdy neslyšel, že základní podmínkou k jejch zahájení je bezpodmínečné stažení ruských vojsk z ukrajinského území. Místo toho se na sebe diktátoři Číny a Ruska jen libě usmívají, potřepávají si rukama a kují špinavé pikle. Jeden si brousí zuby na Tachaj-wan kvůli jeho vyspělému průmyslu, druhy na Ukrajinu kvůli jejímu nerostnému bohatství. Ale nehodlá ani ukončit válečný konflikt jen proto, aby nemusel přiznat neuspěch ve vojenských operacích. Nic jiného v tom není.

Josef Machač