Podivná rozhodnutí

Představte si takovou zcela obyčejnou situaci. Jdete někam na pivo a máte nějaký problém, třeba v práci. Musíte ho vyřešit, ale pořád nemáte ten pravý nápad, jak se s ním vyrovnat. V dnešní době je to normální, protože takové záležitosti lidé řeší denně. Pořád nemůžete přijít na to, jak z toho ven. Napínáte mozek, ale ono stále nic nepřichází. V hospodě, kde sedíte už končí, ale vás stále ještě nic nenapadá. A tak si řeknete, že lépe než doma si zapřemýšlíte někde, kde je čilý ruch, a proto ještě zajdete do nedalekého baru, který má zrovna otevřeno. Sednete si ke stolu, něco si dáte a nikoho si nevšímáte. Věnujete se jen svým myšlenkám, ale v tu ránu příjde problém. Všimnou si vás lidé, kterým je trnem v oku, že se s nikým nebavíte, a tak vás začnou provokovat. Třeba jen proto, že si musí na někom zchladit žáhu. Když už se to vyhrotí, a oni vás přímo začínají ohrožovat, tak právě v tu chvíli se musíte rozhodnout, jak se zachovate. Provokace se stupňují a vaše bezpečnost je v ohrožení, a proto se musíte začít nějak bránit. Risknete to? V každém případě je to v tu chvíli úplně jedno, protože vám nic jiného nezbývá. Ať už jsou následky jakékoli, tak si alespoň můžete s klidem říct, že nejste zbabělci. To se však nedá tvrdit o současném premiérovi, jenž jako malej kluk utekl do své cukrárny, když po něm na jeho předvolebních rejích začali lidé nesouhlasící s jeho politikou házet vejce. Zběhl z boje, a to správnej chlap nedělá.

Ne, že bychom takové agresivní projevy názorů schvalovali, ale v minulosti se to přihodilo vícekrát. Politici, kteří to zažili, stáli bodře na svých tribunách a dokázali se s tím vyrovnat, ať se jednalo o představitelé levice, či pravice. Neměli v záloze na obranu těžkooděnce jako premiér. V této souvislosti se naskýtá otázka, jestli by takovou ochranu dostala i jiná strana, kdyby se něco takového přihodilo na jejím mítinku, pokud by to však vůbec vyžadovala. Politik přece musí počítat s tím, že se v předvolebním boji něco takového stane. Ten schopný však nefňuka, ale ubíjí své soupeře argumenty.

Ale premiérův podivný přístup k různým rouhodnutím není viditelný jen v tomto případě. Stejně se zachoval i v situaci, když měl rozhodnout o setrvání pána Koudelky v čele Bezpečnostní informační služby (BIS). Nejprve se nechal slyšet, že jeho opětovné jmenování hodí na příští vládu, ale potom bylo rozhodnuto, že ho ponechá ve funkci, ale jenom jako vládou pověřeného ředitele Bisky, aby se vlk nažral a koza zůstala celá.

Moc dobře ví, že příliš kladné rozhodnutí by mohlo pohněvat prezidenta Zemana, jemuž je její šéf trnem v oku už dlouhou dobu. Ale představa, že by mohl ze msty jmenovat po říjnových volbách sestavením vlády někoho jiného, než je on sám, je mnohem silnější. Snažil se rozhodnutí formulovat tak, aby působilo neutrálně a aby se zavděčil i části opozice, protože z předvolebních průzkumů je patrné, že by mohl stát po volbách osamocen a že by v ní pťípadně mohl hledat koaličního partnera, pokud by byl ovšem prezidentem pověřen sestavením příští vlády.

Jedno je však jisté. Ať se stalo cokoli, ať s tím nemusíme souhlasit zhlediska zákona, přesto si nemůžeme odpustit opět další otázku. Má ještě Babišova vláda důvěru občanů, když lidé přistupují k takovýmto extrémům? Tím, že premiér lidem nabízí zmrzlinu, nezamete pod stůl svá selhání, jak ve vládní politice, tak i v přístupu ke koronavirové krizi.

Ale předvolební klání je neůprosné a boj mezi stranami vrcholí, takže se můžeme dočkat čehokoli. Zůstává tu však jediná pevná hráz, a tou jsou voliči, kteří nakonec svými hlasy stejně všechno rozhodnou. V tom jim nezabrání nikdo, ať se je kdokoli snaží dostat na svojí stranu. Na srdci nám musí především ležet zachování demokracie v naší zemi, aby se stala pevným pilířem našeho živita.

Josef Machač