Podle dostupných informací se na Slovensku dostane opět k moci Směr Roberta Fica. V komentáři Zřejmě se nic nezmění, rozebíráme tamní situaci po parlamentních volbách.

Dopadlo to tak, jak se očekávalo. Na Slovensku se opět zřejmě dostane k moci Směr Roberta Fica. Tedy pokud dokáže složit vládní koalici ve stanovené lhůtě. Opět se potvrdilo nepsané pravidlo, které je v politice zárukou úspěchu. A tím je osobní charisma člověka, který se uchází o přízeň občanů. Taková přednost se sice může někomu nelíbit, protože si řekne, že se to snoubí až s vlezlostí, jenž v lidech vzbuzuje zvláštní přehnané sympatie, ale nakonec vše končí tím, že politik, který tímto darem oplývá, nakonec zvítězí. Že Robert Fico do takové škatulky patří, to snad nemůže nikdo popřít. Otázka je, jak svoje přednosti dokázal zúročit v právě proběhlých parlamentních volbách. V předvolební kampani využíval nejen svého osobního fluida, ale i podivných manipulačních praktik. A k jeho vítězství patrně přispěla i dezinformační kampaň, kterou na Slovensku, ale i v okolních státech, vedou dodnes ruské tajné služby a jejich aparát.

Z úst levicových českých politiků a orientovaných sociálnich demokratů, jenž se vyjadřují k slovenských volbám, často slýcháváme názor, že pan Fico je rodilý sociální demokrat, ale s konzervativním zaměřením, což budí úsměv. Člověku se prožene hlavou myšlenka, co to přirovnání vlastně znamená. Jaký že to je demokrat z řad socialistů, který zastává konzervativní myšlenky? Vždyť přece konzervatismus bývá zpravidla pravým opakem pokroku, s jehož prosazováním se levicové strany tak často chlubí. V případě tohoto volebního klání je možná pronásleduje frustrace z toho, v jaké situaci je v poslední době česká sociální demokracie. Panuje tam pravý opak toho, co prožívá Směr na Slovensku. Její vedení je nečitelné, ale nemají ani charismatického lídra, jinž Fico ve své straně nepochybně je

Z některých názorů bychom mohli nabýt dojmu, že vítězství Směru přinese nemalé problémy v budoucí orientaci Slovenska, což by prý mělo za následek, že by se mohly změnit jeho postoje zejména vůči Ukrajině v dodávkách zbraní. Když nad tím přemýšlíme, tak záhy pochopíme, proč Slováci zvolili tak, jak zvolili. K radosti těch, kdo byli proti Ficovi, protože nedostal tolik hlasů, aby si diktoval podmínky, ale i k smutku těch, kdo očekávali větší volební zisk. Realita je prostě taková, že Směr, pokud zasedne ve vládě, tak se musí připravit na určité ústupky. A čím to, že Fico opět zabodoval? Ve voličských hlavách totiž ještě zůstávají prožitky z dob minulé vlády, jenž se pro ně stala nedůvěryhodnou. V jejich rozhodování hrála určitou roli i nedůvěra v Evropskou unii, protože si přáli, aby budoucí vláda hájila především národní zájmy. Myslet si však, že Slovensko rozehraje nebezpečnou hru, pokud tamní vládu povede Směr, tak takové závěry jsou poněkud pošetilé. Na Ukrajinu stejně nedodávalo takové množství zbraní, což odmítá Směr, ale i některé další strany vzešlé z voleb, aby to mělo negativní dopad na tuto problematiku. A navíc. Až budoucí vládě ukáže Evropská komise patřičně nabytý měšec, tak zkrotne. Zkrotli jiní bouřliváci. Jed na to. A tak postupně zjišťujeme, že pokud se stane Robert Fico příštím slovenským premiérem, anebo zasedne ve vlàdě, tak se zřejmě nic nezmění.

Josef Machač