Poněkud dlouhá glosa na neděli Ani to nebolelo o tom, jak by se měly ze státní správy, ale i naší společnosti, vymést neřády po minulém režimu.

Takové lidové přísloví je to, které můžeme trochu změkčit, chápeme-li ho pozitivně. Že prý v tom lepším případě, když někdo po někom příjde, třeba ve firmě nebo ve vedení nějaké instituce, že takový člověk by měl být silnou futeří, že by měl vymést všechny neřády, vyhnat myši z děr v zaprášených místnostech, měl by být postrachem pro intrikány a různý jiný neřád, měl by zkrátka být o třídu lepší, než ti před ním. Někdy to tak je, a někdy ne. To pak volíme ten správný Sprichwort, a to o desetitisících čertech s horší budoucnosti. To ale, doufejme, že nová vláda pojede v tom prvním rangu, že to koště bude mít hodně hustý a chlupatý chvost, aby dosáhla do těch nejhlubších štěrbin státního aparátu. Proto dostala štempl od občanů, a to prostřednictvím poslanců, které si oni sami zvolili ve svobodných volbách. Co by za to v nedemokratických zemích dali.

Ale jásat je přesčasné. V těch dírách ještě číhají ti, kteří se nesmířili s prohrou a jsou připraveni ke skoku, aby svou kořist chytili do svých pařátů. Ve státní správě je bude mít šanci novà vláda ještě odhalit (pokud jí to legislativa dovolí). Ale co mimo ní? Tam se bude muset připravit na neúprosnou konfrontaci, což už se ostatně stalo ještě před tím, než ji poslanci dali důvěru. Aby předešla dalším excesům ze strany opozice, musí si její členové dát velký pozor na neobvyklé aktivity svých stran, ale i těmi vlastními, jenž by mohly zavdat příčinu k tomu, aby opozičníci mohli rozpoutávat různé štvavé kampaně, které by ji mohly zkomplikovat její další činnost. Nesmí zapomínat ani na to, že jistí lidé pokládající se za její oponenty, používají praktiky, které až mnohdy připomínají ty, které používal i bývalý totalitní režim, protože s ním byli ať už přímo nebo nepřímo spojení. Ale nebezpeční jsou i ti, kteří s nim sice zdánlivě neměli nic společného, ale kteří chovají sympatie k diktátorským režimům, jenž na naší planetě dodnes bohužel stále existují. A ti, kdyby se dostali k moci, určitě by po jejich vzoru dali našemu národu pořádně za uši. Dnes mají plnou hubu demokracie, ale vzpomeňme na tu dobu, kdy se bratříčkovali se socialisty a komunisty, ale také na to, jak si své moci patřičně užívali. Tehdejší opozici potírali kde mohli.

Ale pozor na to! Odplata současné politické reprezenrace by pro ně mohla být výplata. Takové ty silácké řeči o tom, že „teď vám to natřem“ by mohly mít opačný účinek. Blíží se prezidentské volby a šíbr, pohrobek devadesátkových privatizací, bude brázdit v karavanu země české, a přitom povypráví občanům o tom, ják se jemu, jako jedinému demokratovi v naší zemi ubližuje. A kde máš čerte kropáč. Ani se naděješ a budeme mít nového prezidenta. Na hradě se potom rozsvítí všechna světla, bejválek mu potřepe rukou, vzpomene na svůj bus a řekne mu: „Tak vidíš, milý chlapče, ani to nebolelo!“

Josef Machač