EN
DEV devadesátých letech si média stěžovala, že máme ve vládních funkcích mnoho intelektuálů. Hudebníků, spisovatelů a kýho čerta ještě. Tvrdili tenkrát, že lidé, kteří mají v ruce brko nebo smyčec, nemohou rozumět politice. Tehdejší vydavatelé, kteří už dnes buďto neexistují, nebo své podniky prodali, jim mohli poděkovat, protože měli o čem psát. Zatímco se éra umělců v politice vypařila jako pára nad hrncem, ve vládním hnutí ANO klíčí. Vyzpívávají ve svých uměleckých aktivitách to, jak se máme všichni dobře, jak naše děti ve zdraví rostou, no prostě, že jsme zemí, v které Slunce nikdy nehasne. A přirozeně tvrdí, že to všechno zařídili oni. Blíží se krajské a senátní volby, a příští rok i parlamentní. Tak se musí trochu zamakat, aby se to lidem patřičně naservírovalo. Od 1. září se opět zpřísňují omezení v souvislosti s koronavirem. To by mohlo mít neblahý vliv na úspěšnost hnutí ANO ve volebním klání, a proto se jejich PR-aktivita v poslední době výrazně zvýšila. O umělce nemá toto hnutí nouzi. Ministr zdravotnictví Vojtěch je bývalý zpěvák, a nově se objevila na tamním uměleckém nebi ještě ministryně financí Schillerová. Ta zas píše básně. Mohli by to s Vojtěchem dát dohromady a skládat budovatelské písně, které by potom zazpíval na oslavu spojení s Filipovými komunisty, kteří drží současnou vládu nad vodou. „Šel Andrej kolem zahrádky“, a, tak dál.
Takovou veršovačku jsme si mohli přečíst na Facebooku od Finanzmutter Schillerové. Ve své básni opěvovala krásný život v naší zemi v časech babišády. Sice to tam neřekla přímo, ale tato rétorika z toho čněla na sto honů. Znovu se totiž ukázalo to, a obsah několika veršů to potvrdil, jaké mínění má tato mašinérie o našem národě. Myslí si, že pár vtíravých veršů nás ukolébá, a my budeme držet hubu. Že budeme slepí k tomu, jak se vesele proplácejí euro-dotace Agrofertu a firmám vládních poklonkářů. Jak se jim kupí státní zakázky, a jak bohatnou stále víc. A to v době, kdy musí lidé vlivem krize způsobené koronavirem šetřit každou korunu.
Chtějí, abychom zapomněli na fronty na českých dálnicích, které jsou důkazem pomalé a neprofesionální organizace zakázek v této branži. Chtějí, abychom zapomněli na astronomický schodek státního rozpočtu, který budou splácet ještě naše děti. Myslí si, že zapomeneme i na to, jak poškodili a dodnes poškozují ekonomiku svými chaotickými rozhodnutími v době, kdy se čínský vir stal jejich dokonalou zbraní pro šíření strachu. Je to až neuvěřitelné. Proč měsíc před říjnovými volbami najednou začali zpřísňovat restrikce proti jeho šíření, i když lidé jim postiženi mají vesměs lehký průběh nemoci? To jsou všechno otazníky budící nedůvěru v současnou vládu.
Máme-li posuzovat strategii strachu v kontextu s našimi sousedy, musíme konstatovat, že se nejedná o nic ojedinělého. V Německu si na tom buduje politický kapitál také kancléřka Merklová a její uskupení CDU/CSU. O co politikům vlastně jde, co chtějí šířením strachu z viru dosáhnout? O jediné. Dezorientovat voliče. Jak na evropské, tak i na regionální úrovni. Dát jim najevo, že pokud jsou u moci, mohou cokoli. Aby se soustředili pouze na jeden problém a nezajímali se o chyby, které v zemích unie vznikají, ale i o řešení jejího budoucího uspořádání. A v naší zemi o uchopení moci. To je skutečný záměr básnířky Schllerové, ale i celého hnutí ANO.
Josef Machač
.
