EN
DEZměnil jsem místo procházek se psem. Už mám dost ponurých ulic Dolních Holešovic. Pes pookřál, protože nás tam před časem málem porazil na chodníku nedisciplinovaný cyklista. Ona je to stejně taková divná čtvrť. Lidé, kteří bydlí na Praze 7, vědí, o co jde. Jen informace pro nezasvěcené: je to oblast Dělnické ulice a Manin.
A tak to ono nedělní ráno jsem vstal o hodně dřív než obvykle a vydal se se svým psím kamarádem do Stromovky. Byl tam klid. Na trávu padala rosa, a nad tím vším se vznášel takový jemný opar, až jsem zůstal stát a na chvíli tuto scenérii pozoroval. Vracel jsem se z procházky úplně vyměněný. Starosti jsem hodil za hlavu a cítil jsem se uvolněný. Ale to se brzy změnilo. Po návratu domů jsem si udělal kávu a pustil si televizi. Je to takový můj nedělní rituál. Nejdříve se podívám na Partií na televizi Prima, a poté na Otázky Václava Moravce. Dnešek nebyl výjimkou. Ale po naservírování tohoto politického koktejlu jsem euforii z toho ranního oparu úplně ztratil.
Tohle nedělní dopoledne šestadvacátého však bylo trochu výjimečné. Zamyslel jsem se poněkud hlouběji nad strategií Babišova hnutí. Že je dokonale sofistikovaná je nad míru jasné. A není, to prosím kompliment. Pouze větření nebezpečí. Že náš národ by mohl být v budoucnu ještě více klamán, aniž by o tom věděl. Ale člověk se stále učí, a tak my občané musíme do těchto čachrů ještě hlouběji pronikat a odkrývat je.
Možná nevědoucí, možná chytrolín, možná člověk bažící po jiných věcech, ale rozhodně ne stratég. Takto je možné charakterizovat smutnou postavu v dějinách strany českých socanů, ministra vnitra Hamáčka. Svým výrokem, že všichni lidé, kteří jsou v karanténě s Coviem-19, anebo, jsou pozitivní, by nemohli jít v říjnu ke krajským volbám, si to u lidí pěkně polepil. I ministr Vojtěch, často kritizovaný se od toho distancoval. Právě ministr Hamáček se sešel v nedělní Partií na televizi Prima s paní Černochovou (ODS). A právě o tomto jeho nešťastném výroku se zde hovořilo. Zazněly návrhy, jak by se to mělo udělat, aby tito lidé mohli k urnám jít. Hamáček se hájil tím, že to, co řekl, nařizuje zákon, a kdesi, cosi. Ale na otázku, proč Babišova vláda, neuvedla na světlo světa takové zákony, které by tuto situaci řešily, odpověděl něco v tom smyslu, že by se jejich přijetí už asi do října stejně nestihlo. Aby to prosadili, měli na to přece skoro osm let. Vždyť se může přihodit cokoliv. Povodně, ale i jiná neštěstí, a tam by se daly také použít. Ta Partie mně připadala tak, jako rodina, která je sice rozhádaná, ale nechce dělat hluk, aby jí sousedé nebouchali smetákem do zdi.
Ministr Vojtěch mluvil v polední Moravcově debatě trochu jinak. Řekl také něco v tom smyslu, že lidem postiženým virem se musí dát možnost k volbám jít. Hnutí ANO přesně odhadlo náladu obyvatelstva. Ani toto není kompliment, ale apelování na ostražitost lidí. Aby včas prokoukli jeho zdánlivě líbivě tahy. Jedno je však jasné. Volební právo je výdobytkem naší demokracie, a ani pracka víru ho nemůže nikdy zvrátit. A pokud by to brali premiér Babiš a ministr Haméček na lehkou váhu, potom bychom se museli zákonitě zeptat, co pohledávají ve vedení našeho státu.
Josef Machač
