Sociální stopa

Máme zimní období, ale sněhu je málo. Lidé musí jezdit lyžovat do vyšších nadmořských výšek. A i tam, kde v minulosti sníh vždycky byl, je dnes jen slabý poprašek. Další voda na mlýn pro aktivisty? Uvidíme, co nám ještě nachystají. Ale o tom až příště. Proč však mluvím o horách? Jednak proto, že jsem se v Krkonoších narodil, a vím, jak to s tím počasím v tomto kraji chodí, a také proto, že sem jezdím za devadesátiletou matkou do důchodového domu, jak se hovorově říká. Je to v podstatě sociální zařízení pro seniory, kteří se už nemohou postarat sami o sebe. Dnes bude řeč o sociální politice současné vlády.

V první řadě se musíme zmínit o socialistech, kteří jsou stále v černých číslech v odhadech volebních preferencí, a proto se chtějí před voliči co nejvíce zviditelnit. Ministryně práce a sociálních věcí Maláčová dělá všechno pro to, aby obraz své strany přemalovala do růžových barev. Má ovšem v mnohých případech smůlu. Pokud se jedná o opatření v sociální oblasti, které se hodí do krámu i hnutí ANO, vždycky si ho premiér Babiš přivlastní. Je však nutné se zmínit i o tom, že většina jejích nápadů se nesnoubí s tvrdou realitou.

Důchodová reforma. Černé svědomí všech vlád, které tu doposud působily. A ministryně se rozhodla, že neprůstřelnou zeď zbourá. Strategie, kterou prý vymyslela s odborným týmem, zatím vypadá tak, že pokud by se měla uskutečnit, tak to bude mít na státní rozpočet nedozírné následky. Daňový poplatník, ať je to zaměstnanec nebo podnikatel platící daně a nemalé odvody na sociální a zdravotní pojištění, by měl od státu nějaké jistoty mít, ale musí to být jen k poměru k tomu, kolik finančních prostředků na nich zaplatí. Pokud však hodlá mít v důchodovém věku zvýšené nároky na život a nechce dřít bídu, měl by se připojistit. A na této realitě ani její reforma nic nezmění. Že je třeba zvýšit základní sazbu starobních a invalidních důchodů, to je počin, který by musela provést v dnešní době každá vláda. Platy a spotřebitelské ceny totiž vzrostly natolik, že by bylo nestoudné, aby to neučinila.

Když navštívím svojí matku v tom důchoďáku, často přemýšlím nad tím, co bude dál. Všechny nás to čeká. Máme se spoléhat na státní finance? Máme se obávat toho, do jakého prostředí se ve stáří dostaneme a jaká kvalita služeb tam bude? Určitě bychom měli být prozíraví a spolehnout se na vlastní prostředky nebo je čerpat z individuálního pojistného. Zatím to bohužel chodí tak, že provoz těchto zařízení nechává stát na obcích. Seniorům tam jsou posílány starobní důchody, část se poté platí z veřejných financí a zdravotních pojišťoven. Takže občan hradí téměř polovinu nákladů ze svého. Tedy i z peněz, které mu stát vypočítal s povinných odvodů, což jsou jeho soukromé prostředky. Pak se zákonitě musíme zeptat, co je na navrhované reformě tak převratného, když ve své podstatě kopíruje nápady, které se tu v minulosti už objevily? Zdá se, že je to jen nástroj k politickému zviditelnění.

Je zimní čas a není tolik sněhu jako v minulosti. Co se asi stalo? Lyžaři jezdí do vyšších nadmořských výšek a zanechávají tam svou stopu. Koleje, které už zítra zmizí. Bude to tak i se sociální politikou současné vlády?