EN
DE
Odkaz minulosti
Ať má kdokoliv jakýkoliv názor na konflikt na Středním východě, tak jedna věc je jasná. Že Izrael je jediným demokratickým státem v této oblasti. Všechny režimy v jeho okolí jsou autokratické, jenž neuznávají principy našeho demokratického světa. A že byl zákařně napaden, to snad nemůže nikdo popřít. Faktem zůstává i to, že vzájemná nevraživost mezi Židy a Araby doutnà po celé věky. Ale že tento malér má hlubší pozadí, to je celkem jistá věc.
Můžeme si být jisti, že ruské tajné služby v tomto čase pracuji na plné obrátky, aby v tomto konfliktu přilívali olej do ohně, protože potřebují připravit pro Putina půdu do nadcházejících prezidentskych voleb, které stejně zfalšuje, ale ruskému mužíkovi to bude atačit. Aby se odvrátia pozornost od Ukrajiny, aby se demokratické země v její podpoře finančně vyčerpaly, z čehož Putinovy přisluhovači usuzují, že jejich pomoc právě směrem k ní bude postupně slábnout. Ruský despota by totiž potřeboval svoji agresivní válku dovést do úspěšného konce, což je sice zatim v nedohlednu, ale bude se o to snažit ze všech sil, aby se ukázal jako silný vůdce.
Co je však na celé té patálii nejhorší je to, že bývalí kágébáci přesouvají nenávist do Evropy, aby ji rozhádali. Podporují v ní semeniště kriminálních živlů a poštívají islamisty v hlavních městech unijních států, právě ty, které unie dodnes hojně přijímá a kteří na jimi organizovaných demonstracích terorizují tamní občany. Ostatně ti, kteří zažili bývalý Sovětský svaz si dobře pamatují, jak to tehdy bylo s mírovým hnutím, když americký prezident Reagan odmítal ruským komunistům ustupovat a nechal rozmístit obranné systémy v západní Evropě. I na této podvratné činnosti pracovaly celé týmy v KGB. Dnes tomu není určitě jinak. A jak na současné protesty na podporu Palestinců reaguje vedení Evropské unie? Místo toho, aby si udělalo pořádek před svým vlastním prahem, tak teroristy v Gaze ještě finančně podporuje. To je ostuda, která nemá obdoby. Ale tomu se nelze divit, protože v jejim vedení jsou aktivisté, zelení límečkàři, jenž stále razí cesty kompromisů z dob býválé německé kanclěřky Angely Merkelové, stranické to kolegyně předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyenové, kterou Merklová po jejím neúspěšném působení na německém ministerstvu obrany prosadila do vedení unie. Ryba totiž smrdí od hlavy, jak se řiká. A to zde platí dvojnásob.
A co na to mohou říct občané Evropské unie, z jejichž daní se celá tato šaráda financuje? To, co mohou udělat je jediná věc. Vyjádřit nesouhlas s migrační politikou v nadcházejících volbách do evropského parlamentu. Ale to se jim zřejmě nepodaří, protože odkaz minulosti je silnější. Ale ten je bude pronásledovat ještě hodně dlouho. Kéž by tomu bylo jinak.
Josef Machač
