Víc než slzy, potřebují peníze

I slzy jsou namístě. Když člověk ztratí své blízké, příjde o majetek, který celý život budovala jeho generace, i takový projev smutku je namístě. Život však jde dál a příroda je nevyzpytatelná. Co se stalo, stalo se. Lidé postižení tornádem musí především myslet na budoucnost. V co nejkratší době opravit svoje obydlí, aby mohli normálně fungovat. A tomu nepomohou nekonečné projevy smutku, ale finanční prostředky. Kdo jiný by jim je měl poskytnout, než stát. Na nenadálé výdaje v souvislosti s přírodními katastrofami musí být připraven, protože peníze, s kterými disponuje, jsou veřejné prostředky, které získává od daňových poplatníků. Lidé to od něj očekávají. Co se stalo na Moravě, může se stát i v jiných oblastech naší země. Pak budou ronit slzy jíní z nás, a ti druzí, kteří se se svými nesnázemi už vyrovnali, jim pomohou zrovna tak. Tak by to mělo vypadat ve slušné společnosti.

Že jsme opravdu slušní, dokázali právě občané tohoto státu, když ho zahambili tím, že byli schopni poslat ze svých soukromých prostředků tolik peněz, že by se mohl stydět. Zaťatá pěst premiéra skrblíka, který hledí především na svoje osobní zájmy, než na blaho národa, se otvírala velmi pomalu. Až poté, co se musel zastydět nad jejich aktivitou, se trochu rozhýbal. Už téměř rok a půl trápí současná vláda náš národ chaotickými opatřeními kvůli čínskému viru, čímž mnoho lidí připravila o holou existestenci, a téď, když nás napadl nový přírodní živel, neví si znovu rady. Dokáže jen to, že se její vrcholní představitelé ukazují na místé zkázy, aby si tím upravili svůj politický profil. Tvrdí, že prý tam přijeli pracovat, což je celkem pochopitelné, ale projevovat svojí iniciativu by měli především ze svých kanceláří a deponovat tam co nejvíce peněz, aby mohli lidé v téch oblastech co nejdříve plnohodnotně žít. To by je mělo zajímat především. A že to bude stát miliardy korun, s tím se musí smířit.

Premér se tam objevuje v lidovém oblečení, protože velice rychle pochopil, že producírovat se v této situaci navoněný, a v kvádru, by bylo pro lidi postiženými takovým srabem spíše urážkou, než nějakou morální podporou. Občané pomáhají co mohou, l když se ještě nevyhrabali z pandemické krize, i když vědí, že její dozvuky ještě nastanou, což nebude dlouho trvat. A přesto lidé pomáhají. Národ se semknul a ukazuje svojí sílu. Ovšem ne ve prospéch premiéra a současné vlády, ale ve smyslu kolektivní slušnosti.

Právě občané našeho státu se zachovali jako hrdinové, kterým není lhostejný osud téch, kteří jsou momentálně ve srabu, kteří bojují o vlastní přežití a kteří vinou přírodních živlů ztratili za pár minut to, co za svůj život vybudovali. Opět se potvrdilo i to, co jsme zažili za dob největšího řádění pandemie. Projevili solidaritu a ohleduplnost k ostatním. Doufejme, že to tak zůstane i do budoucnosti.

Josef Machač