Vir přichází v jedenáct

Nejsem nějakej flamendr, abych vysedával po barech do pozdních nočních hodin, ale poctivě se přiznám, že jsem to několikrát zkusil. Určitě víte, přátelé, o čem mluvím. Jdete se psem na procházku, zaplujete do baru, a dáte si pivo. Když se rozhodnete jít domů, zrovna v tu chvíli dorazí známí (je to jako zákon schválnosti). Už máte ruku na klice a v duchu si říkáte, že musíte odejít. Hulákají na vás, abyste zůstali, že noc je krátká, abyste si s nimi dali šňaps, tak zvanej šláftruňk. Rozhodujete se: mám, nemám odejít? Kámoši se dobře baví, cítíte, že to bude dobrej piknik. Nakonec podlehnete. Slovo dá slovo a člověk se v té dnešní mizérii alespoň trochu odreaguje. Když je zábava v tom nejlepším, přijde obsluha a řekne vám, že musí končit, protože je jedenáct večer, a že kvůli vládnímu nařízení zapříčiněnému čínským virem, musí končit. V tu chvíli se naštvete a špekulujete o tom, kdo takovej nesmysl zplodil. Lehká odpověď. Ministerstvo zdravotnictví šířící kolem něj celou dobu strach, aby potom, až bude klid, sdělilo národu, jak ho z toho všeho ve zdraví vytáhlo. Co ho však reálně vedlo k tomu, aby takové nařízení vydalo, to je prostor pro další různé spekulace.

Ministr zdravotnictví potom, co zkoušel svoje štěstí v hudebním byznyse, asi došel k názoru, že v něm mu pšenka nepokvete. Začal tedy svoji kariéru budovat v hnutí ANO, předtím, co to zkoušel i v ODS. A zhostil se toho dokonale. Přešel do branže, o které neměl páru. Kdyby nabylo premiéra, který ho vytáhl na výsluní, nic by neznamenal. V dnešní době je tak zralej na to, aby mu za to po večerech zpíval Eltona. Nic víc. Ale taktovku samozřejmě ponechá v jeho ruce..

Všechno lze pochopit. I to, že vir je nebezpečný a že je třeba mít se před ním na pozoru. Ale nechápu jednu věc. Proč, když se v obchodních centrech a v hromadné dopravě tlačí hlava na hlavě a lidé si dýchají jeden druhému do ksichtu, nemohou hosté zůstávat po jedenácté večer v hospodách? Na mysl nám mohou přijít jakékoli myšlenky. Možná právě proto, že současná vláda za podpory levicových stran, nemá ráda jednak podnikatele, a jednak srocování takových těch part, které na pivě do jedenácté přemýlají všechno možné, a když se nemohou nabažit vzájemných rozmluv, přecházejí právě do těch barů, aby je dokončili. Třeba právě tam by mohla přijít řeč na problémy, které nás v současné době pálí. Třeba právě tam by se mohly takové názory šířit éterem. Kdo ví. Jedno je však jisté. Taková striktní opatření poškozují především majitele těchto podniků, a zároveň i ekonomiku celé naší země.

F J Wanka